Rubrika:
2025
Datum výpravy: 18. - 20. 2. 2025
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 172
Velikonoce každý tráví někde venku, nemohli jsme tedy zůstat pozadu. Rádi bychom pro změnu na kolo a pod stan, ačkoliv předpověď nebyla tradičně nic moc. Chtěli jsme se klasicky vrátit nejpozději v neděli večer a navíc nám do programu trochu hodila vidle Šárka, která začala se spolužačkami jezdit závodně na raftu a zrovna o velikonocích se pohybovali někde v Podkrkonoší na Labi. Jednak se tím pádem akce s rodiči nezúčastnila, jednak ještě navíc vyžadovala support ve formě odvozu a přívozu (naštěstí jen do a z Letohradu). S tímto omezením jsem tedy neplánovala nic dalekého, ale stačilo sáhnout do svého tajného souboru, kam si ukládám někdy dříve naplánované a zatím nerealizované trasy, a vytáhla Jičínsko. Na kopečky okolo tohoto města a na hradbu lesů na sever od něj (spadající do Ještědsko-Kozákovského hřbetu) jsme vždycky jen koukali z auta, když jsme Jičínem projížděli a pokaždé jsem si říkala: někdy sem musíme na samostatnou výpravu. A tak na to konečně došlo!
Kombinace auta a vlaku byla takový kompromis, protože Luďkovi víc vyhovuje vlak, ale kdybychom jeli jen vlakem, trvala by cesta moc dlouho s příliš přestupy. Vyrazili jsme v pátek brzy ráno (vlak odjížděl už v 9:07!), auto nechali v Hradci Králové, resp. na první zastávce za (Plotiště nad Labem) a přejeli s ním do Jičína, resp. na předposlední zastávku před (Vitiněves) s tím, že se k němu po třech dnech a 172 km vrátíme.
Počasí nakonec panovalo horší, než ukazovala předpověď a Luděk ty studený noce odnesl zánětem močáku (diagnostikován na dálku), ale aspoň provětrán stan a letošní sezóna budiž zahájena!
Auto jsme nechali na malém parkovišti hned vedle depa PPL jen pár metrů od zastávky
A pak popřemýšleli, jestli kola raději nedáme tam, kam patří :-)
A to už máme za sebou přesun vlakem a po pár úvodních km se pokoušíme dobýt kopec Veliš (429 m) s nepatrnými zbytky dávného hradu.
Pešinka byla opravdu docela strmá a kamení se sypalo jak někde v horách.
Toto není zbytek hradu, ale významný trigonometrický bod.
Kopec je jakoby rozseklý napůl a shora je pohled do propasti docela závratný. Není to přírodní, ale jde o pozůstatek čedičového lomu.
Má odsud být mimo jiné i úchvatný pohled na Krkonoše, my jsme ale byli rádi, že jsme dohlédli alespoň k Jičínu.
A už nás honí hlad, tak frčíme do Jičína na oběd. Toto je ohlédnutí za kopcem Veliš.
Větší Valdštejnovo náměstí. Luděk se na vyhlídkovou věž nazvanou Valdická brána vydal.
Ochoz se nachází ve 32 metrech, takže jsem ochotně zůstala dole a hlídala kola.
Fotky, co ulovil, jsem si prohlédla až pak dole :-)
Za městem kopečky, co nás bezprostředně po opuštění Jičína čekají. Čeřovka a Zebín.
Valdštejnovo náměstí z výšky
Rozhledna Milohlídka na kopečku Čeřovka je prý údajně nejstarší rozhlednou Českého ráje.
Výhled na Jičín je bohužel už zarostlý stromy.
Při sjezdu z Čeřovky 2x zahřmělo. Jak to, říkala jsem si, mělo sice pršet, ale bouřit nikoliv. A tak jsem naladila satelit, pochopitelně bouřka jenom tam, kde jsme zrovna byli my :-(
Naštěstí šlo jen o ty dva ojedinělé blesky a tak jsem mohla bez obav vyjít na Zebín (399 m)
Na vrcholku stojí kaple svaté Máří Magdaleny z roku 1700.
Zebín je dominantou okolí Jičína a měl by nabízet daleké výhledy. Tam do těch kopců a do toho černočerna napravo jedeme :-(
Provizorní lávka přes Cidlinu a ohlédnutí za Zebínem
Ještě nesmíme vynechat vrch Brada, kde také stával hrad. Z toho ale zbyly jen terénní náznaky a na vrcholu jsou na památku prusko-rakouské bitvy umístěny sochy sv. Petra a Pavla s dřevěným křížem.
Výhled na Jičín se Zebínem. Zázrak, že zatím ještě neprší.
Cestou z Brady jsme náhodou objevili Rumcajsovu jeskyni.
Když jsme vjeli do lesů a začali stoupat na vrch Tábor, rozpršelo se a ke slovu přišly pláštěnky. Pršet nepřestalo až do rána.
Jezírko pod Táborem označené jako pramen řeky Cidliny, bylo jedno z plánovaných míst k noclehu. Okolí se nám ale nezdálo vhodné.
Jeli jsme tedy dál, Alainova věž je vyhlídková věž postavená roku 1862
Vyhlídka dneska za moc nestála :-)
Chtěla jsem vyjet až na kopec, což by znamenalo ještě skoro 150 výškových metrů. Luďkovi se to tady ale nějak zalíbilo, tak jsme tu zůstali. Založili jsme z mokrého dřeva oheň, opodál byl pramen...
... a čínská polévka přišla k chuti.
Náš první nocleh vedle Alainovy věže.
Ráno sice už nepršelo, ale vše bylo vlhké, studené a ble, tak jsme posnídali ve stoje ve věži :-)
Předpověď na dnešek slibovala postupné vylepšování, ale nás zahřálo avizované stoupání :-)
Tichánkova rozhledna na vrchu Tábor (683 m) byla takhle ráno ještě zavřená, ale stejně by nemělo valný význam na vyhlídku chodit :-) Spíš nám bylo líto, že ještě nebyla otevřená hospůdka, kafe by bodlo.
Na kopec vede křížová cesta
Kostel Proměnění Páně na vrchu Tábor
Originální rozhlednu na skokanském můstku nad Lomnicí nad Popelkou jsme bohužel vynechali. Při plánování někdo špatně navrhl trasu a museli bychom překonat hluboké údolí, navíc bez cesty. Aspoň důvod se sem někdy vrátit.
Místo označené jako Smetanova vyhlídka. V mlze uprostřed fotky se ukrývá kopec Kozákov, kam míříme na oběd. Možná je lepší, že je v mlze :-) Je to totiž 450 výškových metrů nahoru :-)
A to už stoupáme na Kozákov s vyhlídkou na Trosky, dominantu Českého ráje.
Na vrcholek Kozákova jsme dojeli přesně v poledne (podle času v exifu fotky). Tedy já vyjela v poledne, Luděk o půl hodiny dříve :-) V chatě jsme docela nedávno byly ubytované s kamarádkou Háňou a dětma a podnikali odsud výlety po Českém ráji.
A protože byla výjimečně otevřená i rozhledna, Luděk se na ni vydal.
V mracích by se měl ukrývat Ještěd, my naštěstí pojedeme na druhou stranu.
A na Markétu pod rozhlednou. To fialové, co mám pod bundou, je péřová vesta. Fakt byla kosa.
Z Kozákova po červené hřebenovce přes kóty Varta a Zelený háj
Na obzoru vrch Tábor, kde jsme byli ráno, a teď ho fikaně podjedeme...
... přes Lomnici nad Popelkou
Zřícenina hradu Bradlec - opět do kopců
A pak vzhůru na hrad Kumburk, který leží ještě o 100 metrů výš než Bradlec. Na nebi již převládá modrá.
Je to moc pěkná zřícenina.
Postupně se opravuje a je tu vybudovaná vyhlídka.
Výhled na celý hřebínek s hradem Bradlec, horou Tábor...
Nalevo Tábor, napravo Kozákov.
Vstupné na hrad je dobrovolné. Zaplatili jsme požadovanou částku.
Naše další trasa vedla přes Novou Paku
Na nocleh jsme si vyhlédli nedalekou přírodní zajímavost Hřídeleckou Hůru. Netušili jsme, zda tam vůbec půjde spát, natož jaký skvost zde najdeme.
I zdejší jáma vznikla těžbou čediče, ale připadali jsme si jako uprostřed sopky. A to ticho!
Poslední den už mělo být krásně. Ráno nás čekal výjezd na hrad Pecka.
Jde o raně gotický hrad ze 14. století. ..
... který nechal v 17. století Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic přestavět na renesanční zámek s hradbami.
V 19. století byl hrad poničen požárem a postupně se proměnil ve zříceninu.
První prohlídka začínala až za hodinu a to se nám nechtělo čekat. Hradní kavárna už naštěstí měla otevřeno.
Stoupání za Peckou byla fakt pecka :-)
Výhledy na Zvičinu, kam ještě jedeme a konečně jarní počasí.
Zvičina (672 m) s chatou. Opět nám to vyjde na oběd (jak jen to děláme :-) )
Výhledy na Krkonoše se zbytky sněhu
Raisova chata na Zvičině je pojmenovaná podle spisovatele K. V. Raise
Kostel sv. Jana Nepomuckého stojí také přímo na vrcholu Zvičiny
Po rekonstrukci v roce 2009 je rozhlednička v objektu chaty opět zpřístupněna návštěvníkům. Celková výška rozhledny je 10 metrů a vede na ni 65 schodů
Tak jsem si řekla, že to dám.
Tentokrát zůstal dole Luděk
Věž by se měla nějak otáčet
Vydatný pramen nazvaný Na Sylvárově se nachází nad Dvorem Králové n. L., kam jsme nezajížděli, abychom neztratili výšku :-)
Hospital Kuks - jde o jeden z nejkrásnějších barokních areálů v Čechách. Když jsme tu (poprvé a naposledy) byli s dětmi, zámek se zrovna opravoval a hlavní budova byla pod lešením.
Opakovaná návštěva se tedy nabízela.
Luděk nebyl lenivý a celý areál obešel kolem dokola.
Já zatím odpočívala ve stínu - to je hrůza, jak je člověk věčně nespokojený. Ještě včera jsem nadávala na zimu, dneska jsem umírala vedrem :-)
Pod Kuksem teče řeka Labe
A tak jsme se napojili na Labskou stezku...
... a prosvištěli po ní 30 km jen s jednou zastávkou na pivo a párky. Auto jsme nalezli na svém místě. Naložili jsme kola a vydali se domů s mezizastávkou v Letohradě vyzvednout Šárku.
Příspěvek byl publikován v rubrice
2025 s lokalitami
Český ráj,
Královéhradecký kraj,
Liberecký kraj.
Nahrávání ...
