Rubrika:
2025
Datum výpravy: 10. - 31. 8. 2026
Účastníci: Markéta, Luděk
GSB – Główny Szlak Beskidzki (Hlavní beskydská magistrála Kazimierza Sosnowského) je dálková turistická trasa vedoucí z Ustroně ve Slezských Beskydech do Wołosate v Bukovských vrších v Polsku. Je to nejdelší stezka v polských horách, dlouhá 496 km, značená červenou barvou, zatím nepříliš známá, tedy u nás. Ani já o ní donedávna neměla ani tušení, objevila jsem ji náhodou, když jsem jednou putovala prstem po mapě kdesi na východě a zaujala mne červená značka, která se odpojovala z pohraničního hřebene do vnitrozemí, a když jsem se dívala, kudy vede, pořád nikde nekončila… Nakonec jsem na její konec tím prstem dojela, byl až u českých hranic a to mne ohromilo. Trasa se stala alternativou, kdybychom se z nějakého důvodu nakonec rozhodli nejít Kom-Emine. A pak přišly narozeniny, už nekulaté, a putování po GSB jsem dostala jako dárek pro rok 2025 🙂
S Luďkem jsme po loňsku už věděli, že jsme tolik kilometrů v kuse schopni ujít, a přibližně za jak dlouho. Na GSB jsme si tedy vyhradili čas od 10.8. s tím, že jsme odhadovali, že bychom trasu mohli zvládnout za tři týdny, ale byla tam rezerva v podobě možného natáhnutí do září. Víťa již byl schopný se na internát sbalit a dopravit sám svým autem a Šárka naši asistenci první školní den také již nepotřebovala 🙂 Nakonec nám trasa zabrala přesně 20 dní (plus dva dny na cestu na start a z cíle) a tak jsme se domů vrátili akorát přesně s koncem prázdnin. Směr jsme zvolili záměrně z východu na západ. Jednak nás po loňsku bavilo jít v protisměru, ale směr GSB není tak striktně daný, jako u trasy Kom-Emine, takže jsme takoví exoti nebyli 🙂 Hlavně nám ale dávalo smysl vracet se z dálky domů, přibližovat se. Docela náročnou logistiku do startovního Wolosate ležícího až u Ukrajinských hranic vyřešit na začátku, z Ustroně, ležícího podstatně blíž, už o nic nešlo. Samozřejmě, že jsme si říkali, že možná budeme muset trasu ukončit předčasně, obavy měl zejména Luděk, který vyrážel s bolavou patní ostruhou 🙁 Ale již jsme si věřili, že vzdálenost problém nebude, pokud bude přát počasí, a pokud se nepřihodí něco nečekaného. Trasa vede přes několik horských celků s názvem Beskydy, kromě Bieszczad tedy hlavně Beskyd Niski, Sadecki, Žywiecki a Slezský. Některá pohoří jsme v minulosti navštívili a terén jsme si uměli představit. Nečekali jsme žádnou zradu. Zásobování mělo být oproti loňsku hračka, trasa prochází nějakou civilizací poměrně často. Nejdelší úsek bez možnosti doplnit zásoby měří 80km přes Babí horu, ale cestou je několik horských chat (schronisek). Při běžném průměrném turistickém tempu 25km/den narazíte na nějaký obchod nebo schronisko v podstatě každý den, možná se vyskytly jeden nebo dva dny bez této možnosti. Zásobování jsme tedy dopředu (jako doma, kdy vloni Luděk možnosti nákupu pod horami hledal na mapách) vůbec neřešili, vždycky jsme se koukli dopředu, kdy bude další možnost a podle toho si nakoupili.
Co naopak problém byl a to nás překvapilo hodně, byla voda. Trochu jsme to podcenili a nevzali si filtr (jedeme přeci „jen“ do Beskyd, do známého terénu). Na druhou stranu, i kdybychom filtr měli, moc příležitostí jej použít stejně nebylo. „Problém“ GSB je, že vede převážně po hřebenech a na hřebenech jako takových, voda nepramení. Úbočím, kde by se nějaké potoky nebo prameny mohly vyskytovat, se nešlo skoro vůbec. A když už člověk sešel do údolí, zpravidla tam už byla i nějaká civilizace. Vody jsme tedy museli nosit opravdu hodně, nejednou se stalo, že jsme ji nabírali u nějaké chaty odpoledne a další měla být až v poledne následujícího dne. Nabírali a táhli jsme takto třeba klidně i 4 litry (na večer, na ráno a na celé dopoledne). A i tu vodu jsme často museli brát na WC na chatách nebo od lidí. Upravené prameny v přírodě na této trase bychom možná napočítali na prstech jedné ruky 🙁 Poláci spíš postaví památník Janu Pavlovi II., než aby upravili pro turisty pramen 🙁
Oproti Kom-Emine je trasa více frekventovaná, ale chodí zásadně jedině Poláci. Češi (natož jiné národy) tuto trasu buď neznají, nebo ji opomíjejí (možná jim přijde málo záživná a dobrodružná). Ale ani GSB nechodí většina lidí vcelku, chodí ji často na etapy. Všechny noci jsme strávili ve stanu a opět jsme byli skoro jediní s plnou výbavou, Poláci nocují po schroniskách nebo po penzionech. Počasí nám vyšlo neuvěřitelně, za celé tři týdny, když pršelo, tak jedině v noci, a ani jednou nebyla bouřka.
Jen, ten pocit z dokončeného treku už nebyl tak opojný, jako u Kom-Emine. Už to zkrátka nebylo tak úplně ono, v Polsku, ač na oficiálním dálkovém treku (myšleno v našem evropském měřítku, uvědomuji si, že v USA je za dálkový považován trek až delší než 500 mil nikoli kilometrů), jsme si připadali jako na obyčejném přechodu. On to samozřejmě obyčejný přechod hor byl, o tom žádná, ale v Bulharsku, s každým, koho jste potkali, jste se dali do řeči a byly úseky, kde 100 % potkaných lidí byli Kom-Eminejci. Poláci jsou turistický národ, hory se hemžily barevnými značkami a lidí v některých oblastech bylo až nesnesitelně. Celých 500 km jsme se sice drželi červené turistické, poctivě od začátku do konce, ale chyběl tam zkrátka ten pocit, že jdeme po široko daleko jediné turistické značce. Nejsilnější asi byly pocity, když jsme uviděli Tatry a když jsme se dotkli na kótě Kyčera (989 m) českého hraničního kamene I/23.
S množstvím lidí také souvisí ceny na chatách. Jak by řekl náš Víťa, Poláci se toho fakt nebojej. Nejsme důchodci, abychom jediné a hlavní věc řešili ceny, ale když už místy dosahovaly dolomitských cen, navíc objednávky a výdej u okýnka, nádobí si po sobě odnesete do dalšího okýnka – už nám to přišlo přehnané. Na polských schroniskách jsme se dosud vždycky cítili dobře, ceny mívali v pohodě. Ceny ale zjevně přišly OK i Polákům, vzhledem k davům na chatách, ale že je Polsko levné už zkrátka neplatí. Polské hory jsou o penězích hodně: placená parkoviště, placené vstupy do národních parků (výběrčí nebo QR), a pak ceny na chatách.
Nějaké poznámky, co jsem si psala cestou, a ujité kilometry a nastoupané metry (v závorce kilometry celkové):
1. den, pondělí 11.8.
25.6 km, 1114 vm
První den byl vtipný, večer jsme přijeli autobusem do Ustrzyki Górne, byla tam nějaká ubytovna, ale Luděk tam nechtěl, tak jsme přespali ve stanu kousek u silnice. Ráno v cca šest jsme stopovali 4 km do Wolosate na start. Tam parkoviště, obchod, WC…. Vše ale takhle brzy ráno zavřené, tak jsme nemohli nikde dobít telefony, vyráželi jsme každý s cca 30 %. Naštěstí odpoledne návrat do civilizace, takže dobito. Cesta byla značená, tak mapa nebyla skoro potřeba a vystačilo nám to….
Milion lidí kolem Tarnice.
2. den, úterý 12.8.
24.5 km, 1233 vm (50.1)
Dva miliony Poláků všude a to nebyl víkend.
3. den, středa 13. 8.
24 km, 1301 vm (74.1 km)
Luděk urazil moji novou kulu (dárek). Dneska se zeptal, jestli „ten záchod“ někdy peru…. 🤭😁🤦♀️👊
Ad medvědi: potkali jsme jednoho Poláka, co jde celý GSB, tak prý sám méďu neviděl, ale potkal někoho, kdo ho viděl…. Tak dokud je to ve fázi: znám někoho, kdo zná někoho… je to dobrý 🫣😅 Jinak je trochu problém s vodou, v podstatě jsme zatím nenarazili na žádný přírodní zdroj, bereme ve vesnicích v hospodách. Teď máme úsek 30 km mezi vesnicemi, tak každý neseme přes 4 litry… 🥵 Dnes jsme šli kousíček po slovenské hranici, výhled na Vihorlat. Jinak typické Beskydy, cesty nahoru a dolů, neserou se s tím, žádný serpentiny. Konec hlášení.
4. den, čtvrtek 14.8.
27.8 km, 600 vm čtvrtek (101.9)
Beskydy Nízké
5. den, pátek 15.8.
28.6 km, 709 vm (130.5)
nocleh u „pole namiotoweho“, resp. co nejdál od něj
6. den, sobota 16.8.
21.3 km, 1050 vm (151.8 )
Začínám ty Poláky nesnášet. Některý jsou fajn, nechci jim všem křivdit, ale je jich MOC a tak je velká šance, že narazíš na hovada. Dnes jsme spali na rozhledně Cergowa (pěkné místo a dál nic nebylo), že chodili do noci, se ještě dá pochopit, byla pěkná viditelnost. Ale ráno ještě za tmy přišla grupa (3 holky + kluk) s čelovkami. Když viděli, že tam spíme, tak se „solidárně“ posunuli asi 15 metrů a hodinu žvanili a žvanili. Poslala jsme je pak už česky do prdele. Po té hodině vyšli na rozhlednu, pak milion fotek. Jediný, z čeho jsem měla radost, že bylo zataženo a východ slunce žádnej. Kromě nás ve druhém patře spali ještě táta + 2 synové.
7. den, neděle 17. 8.
26.1 km, 800 vm (177.9)
Nocleh posed. Měli jsme vyhlédnutou loučku u lesa, těsně na hranici národního parku. Jenže když jsme tam přicházeli, stál tam kousek posed, u něj auto. Tak jsme šli kousek doleva, dál od něj a tam další posed a v něm další myslivec. Prý: „Jste turisti?“ Tak jsme řekli, že si chceme u „vjezdu do lesa“ postavit stan a on, že to je ok. Tak jsme šli zpět, Luděk že to ještě nahlásí tomu prvnímu myslivci, že máme povolení. A ten mu řekl: „Já jsem posed číslo osm, ten další je sedm. Dál je ještě šestka a ten je velký. Je odemčený a jsou tam matrace.“ Oni že prý čekají na prase a v posedu to budeme mít lepší i kvůli případné střelbě. Tak jsme tam šli. Já když jsem to viděla, přišlo mi to malé, a že si postavím stan dole, ať tam spí Luděk sám, ale Luďek to zametl a nachystal a poskytl matraci. Nakonec fajn. Rosa ani nebyla, ale vcelku už chladno. Nakonec ten prostor byl větší než stan, stan má na šířku 130 cm… 😁
8. den, pondělí 18.8.
23 km, 1028 vm (200.9)
spaní Louka nad Wolowiec
9. den, úterý 19. 8.
27.5 km, 1006 vm (228.4)
Louka za Ropki
10. den, středa 20.8.
25.6 km (já +4), 1180 vm (254)
Polovina – prali jsme.
Spaní u lanovky, kočka a fotobuňka
11. den, čtvrtek 21.8.
27.3 km, 868 vm (281.3)
Šárka narozeniny
Dnes brutální propad k řece Poprad do 330 mnm, snad nejníž na celém treku. Dopoledne jsem drze vlezla v jedný chatě do sprchy, nemají mít společný v přízemí vedle WC 😂 Nejprve jsme si dali kafe a vajíčka ke svačině a pak jsem tam šla… už jsem si připadala fakt nechutně 😂😂 a hlavně to byla pomsta za Janu, která v Alpách musela na chatách platit za sprchu, i když měla koupený nocleh.
Nocleh Kordowiec, celou noc lilo.
12.den, pátek 22.8.
23 km, 900 vm
Louka nad Kroscienko (304.3 km)
13.den, sobota 23.8.
25.3 (329.7), 1050 vm,
Louka před sedlem Przełęcz Knurowska/Ochotnicka, v noci zima a pršelo, Tatry pokryl první sníh
14.den, neděle 24.8.
22 km, 617 vm (351.7)
15. den, pondělí 25.8.
26,3 km a 462 vm (378)
16. den, úterý 26.8.
19 km, 1023 cm (397)
loučka mezi kótami Glowniak a Syhlec
Už do ČR skoro koukáme. Ještě jedna historka pro pobavení. Na jednom vrcholku jsem kousek poodešla, byl tam pěkný výhled a super přístřešek. Luděk byl někde za mnou, myslela jsem si, že půjde na ten výhled taky, ale když dlouho nešel, vrátila jsem se na cestu a ptám se vedle sedících Poláků, jestli neviděli nějakého muže. A ten chlápek povídá: „Prošla jedna holčina a pak starší pán…“ 😂😂 A já: „Měl batoh?“… No prostě to Luděk byl, tak jsem jim ještě řekla se smíchem: „Jen počkejte, já mu to povím, že jste o něm řekli starší pán…“ A chlápek se smál: „Já už blbě vidím, možná byl mladší než já.“ Nakonec vyšlo najevo, že je úplně stejně starý 😂😂
17. den, středa 27.8.
30.3 km, 1439 vm (427.3)
Tak dneska jsme zdolali Babí horu. Nechali jsme si ji na ráno, zapíchli jsme to těsně před sedlem Krowiarki, kde začíná NP. Ráno asi v půl sedmé jsme zahájili výstup, ještě se nevybíralo vstupné. Ale parkoviště bylo plné aut, což bylo divné. Po asi půl hodině najednou začaly shora chodit davy, vyloženě dobrých 200-300 lidí šlo postupně. Pry východ slunce. Jak jsem psala, Poláci jsou magoři…. 🤦♀️ A pak už byl klid, pak už jen málo lidí chodilo. Výhled byl fajn.
nocleh za sedlem Gliny
18.den, čtvrtek 28.8.
26.6 km, 931vm (453.9)
Nocleh před Wenger. Gorkou
19. den, pátek 29.8.
26.5, 1091 vm (480.4)
Biatlonový areál, čísla 27 a 28 🙂
20. den, sobota 30.8.
24.1 km, 770 vm (504 km), celkem 19.172 v.m.
Dopoledne jsme se dotkli prvního hraničního kamene PL/CZ a ještě ten den odpoledne nás čekalo velké finále na nádraží ve městě Ustroň. Nocleh hotel v Ostravě
Trasa GSB + jednotlivá pohoří
Naše noclehy, pěkně postupně a pravidelně
Celodenní cesta na start: vlakem do Tarnowa přes Wroclaw, a pak dvěma autobusy
Vyrážíme, před námi podle cedule 492 kilometrů. Protože nebylo ráno kde si dobít mobil (vstali jsme docela brzy a na startu byli kolem sedmé hodiny a všechno bylo ještě zavřené, i budka výběrčího poplatků za vstup do NP), vyrážíme oba s asi 30 % baterie (nebylo to tak dramatické, měli jsme ještě v záloze powerbanku)
Luděk jde trasu v pohorkách, já v keckách, co se pomalu rozpadají
Pěkné přístřešky, tzv. wiaty v Bieszczadech. Spát se v nich ovšem nesmí.
WC pod hřebenem, šla jsem si odskočit a hned se utvořila fronta
Nepříštupný pohraniční hřeben UA-SK. Kdysi jsme tady s Luďkem už šli a na ten hřeben jsem koukala stejně smutně.
Bieszczady, vlevo nejvyšší Tarnica (1346 m)
Výstup na Halicz (1333 m)
Výstup na Halicz (1333 m) a ohrady jak pro ovce, aby turista nešlápl vedle cesty
Výstup na Halicz (1333 m), vlevo nepřístupný hraniční hřeben a v dálce hora Pikuj
Sestup do sedla Przełęcz Goprowska (1160 m) a vlevo Tarnica (1346)
Hřebenovka Halicz, Rozsypaniec
Nejvyšší Tarnica - zacházka ani ne půl kilometru
Mor Bieszczad tyhle zátarasy, přitom ty louky vznikly právě činností člověka
Podruhé na Tarnici a naposledy.
Tarnica - nejvyšší hora Bieszczad. Už sem potřetí nejdu. Snad jedině, kdyby se někdy otevřel ten hraniční hřeben nebo kdyby mě sem třeba vzali Víťa nebo Šárka.
Pokračování hřebene a sestup do Ustrzyki Górne. V dálce Polonina Caryňská a Wetlinská, přes které půjdeme zítra
Pokračování hřebene a sestup do Ustrzyki Górne. V dálce Polonina Caryňská a Wetlinská, přes které půjdeme zítra. Teď nás čeká sestup do údolí.
1. nocleh na trase, v cca 920 metrech při nástupu na poloninu Caryňskou. V údolí jsme navštívili restauraci a dobili si telefony.
Wiata u cesty, spát se tu nesmí, stan jsme měli v lese pod přístřeškem, abychom nebyli z cesty vidět
Ráno (7:00) pod poloninou Caryňskou, na této polonině jsme poprvé, tehdy jsme ji vynechali.
Ohlédnutí zpět, kde jsme byli včera
Kruhly Wierch (1297 m), nejvyšší bod Połoniny Caryńskiej
Ráno na polonině je nejhezčí
Sestup do Brzegi Górne (740 m) a výstup na poloninu Wetlinskou
Parkoviště a výběrčí vstupného na poloninu. Zatím jsme dvě kasy úspěšně obešli, povede se to i tady?
Předražený kiosek u silnice kousek od trasy. Dali jsme si kafe a brzy šlapali dál
Na polonině Wetlinské, vlevo polonina Caryňská, za ní v dálce včerejší trasa
Chatka Puchatka, Schronisko PTTK, od minulé návštěvy dosti vylepšené
Hřeben poloniny Wetlinské, moc pěkný úsek, kdyby nebylo davů a všudypřítomných papírových kapesníčků :-(
Chatka Puchatka na úpatí Hasiakowe skály (1231 m)
Realita vs. instagram. Sami tu fakt nejsme a všude cítit zápach moči :-(
Smerek (1222 m), poslední vrchol poloniny Wetlinské před sestupem zase do údolí
Polonina Wetlinská (ohlédnutí zpět)
Smerek (1222 m), poslední vrchol poloniny Wetlinské před sestupem zase do údolí
Polonina Wetlinská (ohlédnutí zpět). Lidé chodí GSB ve směru od Ustroně, aby prý měli Bieszczady (jako to nejhezčí) na závěr. Poloniny jsou hezké, ale já je osobně za nejhezčí úsek nepovažuji. Hodně to kazí davy lidí.
Sestup do Smereku (590 m) a pokračování bude po těch kopcích nalevo. Ve Smereku restaurace a malý obchod.
Opustili jsme NP, což pro nás znamená nemít obavy z táboření
Výběrčí budka. Peníze už odpoledne nikdo nevybíral.
2. nocleh nad Smerekem metr od cesty :-) Prošla kolem nás rodinka, co šla GSB etapově.
Pohraniční hřeben PL - SK, po kterém jsme šli v r. 2017 od Trojmezí
Fereczata (1102 m) s výhledem na Slovensko (v dálce Vihorlat)
Na 300 metrů se napojíme na hraniční hřebenovku
Vraní oko v celé své kráse
Na 300 metrů se napojíme na hraniční hřebenovku
Okrąglik/Kruhliak (1101 m) - dotkli jsme se Slovenska. Příští dotek bude až na Babí hoře
Vyhlídková hora Duže Jasło (1153 m)
Tam někam jdeme, ale těžko říci kam
Bacówka pod Honem, turistická chata, kde jsme jen nabrali vodu a míříme spát někam do lesa
Další civilizace za 9h 20 min, stejně tak další možnost nabrat vodu :-( (je to 29 km)
Teď už to bude víc lesem. Před námi jdou dva chlapíci, hrozně před námi zdrhají, protože za pár kilometrů má být přístřešek v sedle a myslím si, že se spěchají, aby ho obsadili první.
Nás ale přístřešek nezajímá, zapíchli jsme to asi 4 km před sedlem. 3. noc
Nějak nám přišlo, že by tohle mohl být pro medvědy docela vhodný les, tak jsme tašku s jídlem pověsili na strom dál od stanu.
Přístřešek v sedle Żebrak (816 m), v 8 hodin už zde nikdo nebyl, tak buď už byli ti dva dávno na cestě, nebo tu nespali.
Všichni nás varovali před medvědy a skoro nikdo nestanoval nadivoko. Nejspíš tu nějací budou, my jsme ale nenarazili ani na jejich stopu, natož na hovno.
V horkých dnech jsme cestu lesem ve stínu uvítali.
Chryszczata (998 m) s památníkem bojů v 1. i 2, světové válce. Na dlouhou dobu poslední tisícovka, i když necelá...
Značení bylo dokonalé, tak jak jsme od nás nebo i z Polska zvyklí.
Dvě jezírka Duszatynské - prostě louže v lese. Zde by se voda dala v nouzi přefiltrovat, ale 4,5 km odtamtud byla vesnice Duszatyn a hospůdka.
Bar Dusza Jeziorek - bereme každou možnost něco si dát, protože do vesnice s hospodou a obchodem ještě 5,5 km
Opustili jsme Východní Karpaty
Opouštíme oblast s výskytem medvěda (snad)
Komańcza - hospoda zavřená, ale zato tu mají otevřené WC i s funkčními zásuvkami!
První stovka za námi. Tyto cedule s udávanou vzdáleností do cíle nás doprovázely celou cestu.
Z těch kopců na obzoru jsme přešli do Beskyd Nízkých
Nocleh (4.) pod Wahalowským Wierchem (666 m)
Ráno. Na balíku taška s jídlem :-)
Osada Przybyszów na trase. Hospoda ani nic tu není, zato si můžeme dát razítko
Výstup na kopec Tokarnia (778 m)
Kluk,kterého jsme pár dní potkávali. Jde taky GSB (myslím, že celé), ale spí po schroniskách a penzionech
Výhled z hory Tokarnia (778 m) do polského vnitrozemí
Nízké Beskydy. Několik dní teď půjdeme nižšími horami s omezenými možnostmi nákupu apod.
Přístřešek uprostřed lesů, tak nějak na nic, není tu ani voda
Do uší audioknihu a jde se. Poslouchala jsem 44 hodinovou gruzínskou ságu Osmý život (pro Brilku). Doporučuji!
Podvečerních 4 km po asfaltu, všichni vychvalují tábořiště Baza namiotowa w Wisłoczku, tak se tam jdeme podívat.
Baza namiotowa w Wisłoczku - trochu šok z množství lidí a stanů.
Večeře na naší loučce 300m od "kempu" (5. nocleh)
Bordel ve značení v okolí lázeňského města :-)
Lázně Rymanow-Zdroj, v 9 ráno bylo vše zavřené, až od 10:00. Nakonec jsme našli jednu kavárnu, která měla od 9.
Voda byla zdarma (což není v polských lázních úplná samozřejmost), platilo se jen za kelímky. Do vlastní PET zdarma.
7 km od Rymanow-Zdroj další lázně Iwonicz - Zdroj, vyšlo nám to na oběd
Ubytování pro turisty GSB
Ubytování pro turisty GSB
Nocleh bylo třeba domluvit si a zaplatit v sousedním domku, ale minibar zde fungoval jako samoobsluha.
Samozřejmě, že jsme je drobným nákupem podpořili, ale na nocleh bylo brzy. Luděk se tam ale chtěl vyvalovat, což jsem mu zatrhla :-)
6 km po asfaltu a zase hurá do lesa
Rozhledna na hoře Cergowa (716 m)
My jsme Tatry pro opar bohužel neviděli
Výhled z rozhledny k hranicím se Slovenskem, uprostřed Dukelský průsmyk
Je tam! Na Dukle začíná slovenská trasa SNP a také jím prochází Východokarpatská magistrála.
Strašná noc (6.) na rozhledně. Do noci chodili turisté s čelovkami a ráno přišla jiná banda na východ slunce. Kromě nás na rozhledně nocoval tatík se dvěma kluky.
Zacházka 300m do skromného bufetu na parkoviště pod Poustevnou sv. Jana z Dukly na kafe
M z oltáře zbudovaného pro papeže z Krosna
Poustevna sv. Jana z Dukly s pramenem s léčivou vodou.
Nocovat by se tu dalo a já to měla i v plánu (bylo to o 4,5 km dál), jenže Luďka nalákal nocleh na rozhledně.
Nástrahy turistických značek v Polsku jsou řádně značené
Stoupání z obce Chyrowa, kde trasa křížila silnici, po které jsme s dětmi v r. 2017 sjížděli z Dukly
Místní chlapíci nám tvrdí, že už odsud bývají vidět Tatry
Příjemná krajina Beskydu Nízkého, chvíli se jde lesem, chvíli po louce, netušíme, kudy (po kterých kopcích) půjdeme dál.
Sestup do obce Kąty, kde začíná Magurský národní park
Rozhledna s křížem na Grzywacka Góra (567 m) leží 300m od trasy
Kaplica na Górze Grzywackiej
Hrozně divná rozhledna, vůbec jsem té chabé konstrukci nevěřila.
Sestup do obce Kąty, kde začíná Magurský národní park
Nalezený klobouk. Donesla jsem ho až pod Babí horu, kde jsem ho schválně nechala v útulně. Nebyl moc praktický, ve větru buď odlétal nebo se mi plácal do obličeje. Museli jsme tu nakoupit na dva dny, další obchod bude za 36 km.
7. nocleh - v posedu č. 6 na hranici NP
Myslivci měli na posedu dokonce i matrace a smetáček s lopackou. Luděk se dobrovolně zapasoval pod tu lavici :-)
Výhled dolů. kde připravuji jídlo - bylo to docela vysoko.
Pozor, trasa bude zatáčet.
Přístřešky v Mazurském NP mají zase jinou architekturu než wiaty v Bieszczadech, připomínají ukrajinské seníky, tzv. oborohy
Polana Świerzowska a další GSBčkař v našem směru
Slavnostně vyznačené místo, kde turista GSB poprvé oficiálně spatří Tatry - Magura Wątkowska (829 m)
Vidět nebyly, bylo pod mrakem.
Připomnělo nám to GSB, kde se v chatách také přezouvalo :-)
8. nocleh nad osadou Wołowiec, kouzelné místo asi 1 m od pěšinky :-)
V penzionu v obci Zdynia jsme se zeptali, jestli vaří. Pro veřejnost nevařili, ale akční kuchařky nám nabídly polévku (celá mísa!). Samozřejmě, že jsme potřebovali nabít telefony. Vedle fungoval malý obchůdek.
Pozor! Nezapomeň odbočit :-)
Jurkovičův rakouský hřbitov z 1. světové války vrcholu hory Rotunda (771 m)
Jurkovičův rakouský hřbitov z 1. světové války vrcholu hory Rotunda (771 m)
Pozor! Odpojení zelené. My se držíme stále červené.
Rusínské nápisy v obci Rupku, jinak služby bída s nouzí.
O vodu jsme požádali ubytované v tomto domku k pronájmu, prý nebyla pitná, tak nám ji snad půl hodiny filrovali.
Pěkná útulnička na trase, šli jsme kolem ní ale až následující ráno.
Večer už se nám nechtělo jít další 3 km, protože známe, jak to bývá s těmi útulami, ale nakonec by asi byla prázdná.
Cesta totálně rozťapaná od krav
Konečně změna, na obzoru 1114 m vysoká Jaworzyna Krynická. Teď ještě netušíme, že tam nahoru dojdeme na nocleh :-)
Jsme přesně v půlce, prádelna se hodí
Nechali jsme prát prádlo a došli si na oběd do bezvadné lidové vývařovny (asi nejlevnější hospoda na trase). V pračce jsem bohužel nechala utěrku kulu, tak jsem se pro ni musela 2 km vrátit.
Večerní výstup na Javořinu Krynickou po sjezdovce
Pohled na kopce, ze kterých jsme přišli
Je 6 hodin, Krynická Koliba i další hospody jsou zavřené. Vodu nám ale načepovali.
Jaworzyna Krynicka (1114 m) je nejvyšší vrchol Beskydech Sądeckých
Šílenost na Javořině Krynické
Odcházíme dál po trase najít nocleh
V dálce slabě viditelné kopce, co nás čekají další dny.
Docela tu foukalo, tak jsme uvítali možnost spát v závětří
10. nocleh. Fotobuňka v noci rozsvěcela lampu, ale šok, když se v noci najednou světo rozsvítilo samo. Silueta ukázala kočku :-) Nejspíš sem přišla z asi 300m vzdáleného schroniska. Ráno se procházela po těch sedačkách.
Vše fungovalo, stačí jen, aby napadl sníh :-)
Pěkný přístřešek v Sádeckých Beskydech
Už se to zlomilo a jsme za půlkou. Jdeme z Wolosate do Ustroně.
Schronisko PTTK na Hali Łabowskiej - dali jsme si míchaná vajíčka ke svačině a já drzou rychlou sprchu.
Schronisko PTTK na Hali Łabowskiej
V zimě na běžkách to tu musí být fajn
Schronisko Cyrla před sestupem do údolí k řece Poprad do 350 m. V dálce hory (1200 m), co nás čekají zítra.
Sestup o více než 500 m k řece Poprad
Řeka Poprad, 350 m n.m., nejnižší bod GSB
Výstup s výhledem na hřeben, odkud jsme sešli a na hrad Rytro
Blíží se večer a my vybíráme poslední dům, kde nabereme vodu - další možnost bude až zítra v poledne
Babča 90 let bydlí vysoko nad údolím na místě, kde končí silnice
Výhled na údolí Popradu, už jsme 300m nad ním
Na hřebeni. Hledáme nějaké dobré místo, celou noc má pršet. A taky pršelo, přestalo až v 9 hodin ráno.
Jediná obydlená chalupa na hřebeni (info máme od té babky ze včerejšího večera)
Rozhledna na Radziejowej (1266 m)
Rozhledna na Radziejowej (1266 m), Tatry v mracích. Ale co, hlavně že neprší.
Po hřebeni dál, u toho vysílače je chata!
Ohlédnutí zpět k rozhledně na Radziejowej
Schronisko PTTK na Przehybie
Schronisko PTTK na Przehybie - má tu být výhled na Tatry
Obydlené samoty na hřebeni. Tady to připomínalo naše Moravskoslezské Beskydy.
Nové pohoří, nový typ přístřešků :-) Přespali jsme v jeho blízkosti.
Přístřešky v pohoří Gorce. Tady jsme potkali dědu se 4 vnoučaty (věkově tak 6-10 let), chodí s nimi GSB na etapy.
Vysoké Tatry - na to jsem se těšila
Lány malin nikdo nesbíral
Cyklotrasy v pohoří Gorce :-(
Blbě se tu jde i pěšky :-( Ty kameny byly nestabilní a ujížděly
Baza namiotowa na Lubaniu - je zde zbudovaná v sezóně, ve výšce cca 1200 m, protože na tomto úseku chybí chata
Baza namiotowa na Lubaniu. Byli jsme tu přes poledne, tak jsme si jen snědli oběd a zase pokračovali. Žádný vedro nebylo...
Wieża widokowa na Lubaniu (1211 m)
Výhled ke stanovému táboru
Výhled na hory, po kterých jsme sem přišli. Tohle mě baví, tady zažívám pocit dálkového treku.
Všechny barvičky :-) Vloni jsem taky fotila značky, jak je požírají stromy a tak :-)
Občasné výhledy na Tatry z hřebene
Skansen Studzionki - volně přístupný
13. nocleh mrazivý. Ráno Tatry pokryty sněhem, psali to i na internetech
Měla jsem péřovku a tak mi bylo dobře :-)
Vstupujeme do dalšího NP :-( Gorczański park narodowy. Několikrát jsem měla v plánu do těchto hor jet, vždycky to ale zkracovalo na vzdálenosti, resp. dostupnosti. A teď jsem měla konečně možnost je navštívit, poté, co jsme do nich došli od hranic s Ukrajinou pěšky :-)
Schronisko PTTK na Turbaczu (1310 m)
Jeden z pouhých několika pramenů na celém GSB v Przełęcz Długa (1204 m)
Schronisko PPTK na Turbaczu (1310 m) - obří chata a davy, je neděle
Fotím Tatry. Jsem v bundě, vedro žádný. Klobouk ještě mám :-)
Schronisko PTTK na Starych Wierchach - taky davy
Bacówka na Maciejowej - za jeden den tři chaty :-)
Babí hora na dohled! Za tři dny jsme tam!
Západní Tatry, konečně jsme se posunuli :-)
Prodej domácích sýrů na turistické trase, koupili jsme si taky
Rabka-Zdroj - nudnější jednodenní úsek nížinou k horám na obzoru. Etapoví GSBčkáři tenhle úsek prý občas přeskočí.
Co jsme už ušli. Nějak to nesedí do toho celkového součtu na startu 492 km, asi by si tu kilometráž měli ujasnit, protože pokaždé ten součet házel jiné cifry :-)
Pro změnu nabídka ostružin
Luboń Wielki (1022 m), na který jsme nešli a kde začíná Maly szlak beskydský.
Tatry už jsou hodně vzdálené.
Polský vkus je někdy příšerný
MOP Zbójecka Góra - veřejné WC a sprcha zdarma pro autíčkáře. Samozřejmě, že jsme využili také, když už jsme šli kolem :-)
Babí hora zase o kousek blíž
Schron turystyczny kousek za obcí Bystra Podhalańska - naplánovali jsme si sem nocleh, koupili si dokonce buřty, že si uděláme první ohýnek, ale útulna byla obsazená (1 chlapík), tak jsme si postavili stan vedle (15. nocleh)
Schron Turystyczny Naroże už na hřebeni
Kaplica Matki Bożej Opiekunki Turystów - symbolický hřbitov na hoře Okrąglica (1239 m). V roce 2019 jsme tudy šli v opačném směru.
Schronisko PTTK na Hali Krupowej
Výhled na Tatry od Schroniska
Na terase chaty. Sežrali jsme vše, co měli :-)
Výstup na Jasnou Góru (1182 m)
Památník leteckého neštěstí z roku 1969
Wiata na Hali Śmietanowej (1269), zde Luděk (starší pán) minul odbočku
Výhled na Babí horu. Nabízelo se vyjít nahoru a přespat u pramene na slovenské straně, Luďkovi se tam ale kvůli zimě v noci (měl slabší spacák) ve vyšší nadmořské výšce nechtělo a tak jsme zůstali na posledním sedle před sedlem Krowiarki, kde ještě nebyl NP.
Ráno (6:30) v sedle Przełęcz Krowiarki (1012 m)
Rychle než přijdou zaměstnanci vybírat vstupné.
Chodník nahoru je tvrdý a nepříjemný, nahoru to ale tolik nevadilo, jako kdysi při sestupu.
Pohled na hřeben zpět, Kiczorka (1298 m) a Polica (1369 m)
Dávné hraniční patníky, dnes z nich udělali schody. Boty mají za sebou 1100 km, 100 do cíle ještě vydrží.
Hřebenová trasa, pohled zpět
Vrchol Babí hory (1724 m) je nejvyšší bod celého GSB, ale i celých Beskyd
Vrcholová zeď, často tu fouká
Sestup do sedla Przełęcz Brona (1408 m), na Malou Babí horu trasa nevede. GSB klesá k chatě Markowe Szczawiny a pak vede úbočím
Ohlédnutí k Babí hoře, byli jsme zde potřetí
Jednosměrný Szlak Akademikow, výstupová trasa od chaty
Přístřešek na trase a konec NP = konec obav z táboření.
Nejsevernější bod Slovenska aneb slovenský "Severny Pol"
Minule tu všude byly lesy a omezené výhledy.
Baza namiotowa Głuchaczki - asi něco jako na Lubani, ale tahle už nebyla v provozu.
Pohled k Pilsku, po těch sjezdovkách půjdeme zítra.
V dálce uprostřed Skrzyczne - Slezské Beskydy - poslední horský celek na trase!
Všude rostly tyhle modré hořce
Sestup do sedla Hliny (804 m), vcucla nás slovenská restaurace, kde do nás padl obří vynikající řízek (do každého jeden :-) ). Přespali jsme asi 500 m od sedla hned u cesty, nic moc místo, ještě než se terén začne prudčeji zvedat.
Po sjezdovkách na Hali Miziowej výhled zpět k Babí hoře
Schronisko PTTK na Hali Miziowej - ranní káva přišla vhod
Pilsko (1557 m) trasa GSB minula úbočím, dobrovolně jsme tam nešli
Hřeben a GSB tady vede po hranici PL-SK, před námi Slezské Beskydy
Odpojení od slovenské hranice, další stát už bude CZ!
Tatry stále vykukují. Kdo jde GSB v opačném směru, vidí je hned od startu.
Výstup k chatě Rysianka. Mně osobně tento úsek asi přišel jako nejhezčí, hezčí i než Bieszczady. Takže rozhodně jsem neměla pocit, že to nejhezčí jsem si užila na začátku a na konci už nic.
Beskyd Zywiecki (vlevo Babí hora), slovensky Oravské Beskydy. Je nádherný den.
Slezské Beskydy už coby kamenem dohodil.
V dálce uprostřed Lysá hora
To tmavě modré uprostřed je někým ztracený a zmuchlaný šátek (tunel), Luděk ho vzal s sebou a prý je to nejlepší šátek, co kdy měl.
Obří louže plné života byly obvyklým jevem na GSB
Schronisko "Słowianka" fungovalo na zazvonění.
Stacja Turystyczna Abrahamów, do cíle 61 km
Osada Abrahamow, pohled k hřebeni, ze kterého jsme sestoupali
Bunkr a na něm rodinka jako z reklamy na mír. Museli jsme si tu najít nocleh, ale terén byl hodně otevřený.
Pánové nad Węgierskou Górkou nám velice ochotně dali vodu
18. nocleh na moodromu, cedule Zákaz vstupu jsme si "nevšimli"
Vstupujeme do Slezských Bekyd, spadlo pár kapek
Skrzyczne, kde jsme spali s Janou ve schronisku o velikonocích 2024
Magurka Radziechowska (1108 m)
Baraní hora (1220 m) na obzoru. Úplně poslední hora 1000+metrů na trase.
Hřeben Slezských Beskyd, v dálce Babí hora
Hnusné kamenité cesty. Sestup před výstupem na Baraní horu
Vyhlídková věž na Baraniej Górze (1220 m)
"Lesy" ve Slezských Beskydech
Sestup k chatě PTTK Przysłop pod Baranią Górą, už mám těch kamenů plný zuby
Chata PTTK Przysłop pod Baranią Górą
Strzelnica Biathlonowa nad sedlem Kubalonka (761 m) - místo jsem si vytipovala na nocleh
A vyšlo to! Čísla 27 a 28 byla naše (poslední nocleh)
Každý jsme si obsadili svoji buňku. Nebojte, nikde nikdo nebyl.
Jeden z našich nejzajímavějších a nejvtipnějších noclehů, v noci maličko sprchlo, střecha se hodila. Na mojí botě už je viditelná díra, ale ještě vydrží další rok 150 km po Kanárech :-)
Kyčera (989 m). Dotkli jsme se hranice ČR!!!
Foto samospouští, euforie je obrovská! Došli jsme od ukrajinských hranic do ČR.
Hřeben Slezských Beskyd vede po hranici s ČR, vlevo chata na Velkém Stožku
Schronisko PTTK na Stożku
Sjezdovky na Soszowie, hřebínek je pěkně výhledový
Velká Čantoryje (995 m) s rozhlednou je posledním kopcem na trase
Jídlo jsme si dali v bufetu na české straně, kam chodili i Poláci, protože tam bylo podstatně levněji.
Sestup po trase směrem do Polska, na kopci nahoře šílenost
Lidi sem vyjedou lanovkou a tady je...
prý horská pláž, mě klepne!
Ustroň leží dole v údolí, prudký sestup po sjezdovce. Výstupy a sestupy na GSB (a obecně v Beskydech) jsou hodně prudké, tohle nás už nemohlo nasrat.
GSB vede ještě divně přes schronisko na Rownici. To leží na úpatí a ani tam není bod do Horobraní. V noci mají přijít silné bouřky, už na to kašleme, kilometrově máme splněno.
My v cíli! (Mimochodem, tady už píšou 502 km, nám to vyšlo - sečteno po dnech - na 504 km) Ještě jsme stihli do večera dojet vlakem do Ostravy, kde jsme přespali v hotelu.
Nahrávání ...
