Dvoudenní Králičák

Rubrika: 2025

Datum výpravy: 27. - 28. 5. 2025

Účastníci: Markéta, Luděk

Šárka byla se školou na výletě a mě to zase táhlo někam ven v týdnu, konkrétně na Králický Sněžník, kde jsme dlouho nebyli, ač na něj minimálně jednou týdně koukáme. Co hrajeme Horobraní, co je tam ta nová rozhledna, od covidu… a to už je pět let! Vymýšlela jsem jít se stanem, ale nakonec jsem to vzdala, tahat veškerou výbavu kvůli jedné noci… „Co kdybychom přespali na Schronisku pod Sněžníkem?“ vyhrkla jsem v pondělí večer na Luďka. Docela mě to lákalo, mám ty horský chaty ráda (i když s těmi polskými je to někdy trochu Stockholmský syndrom) a sem jsme vždycky šli jen na jídlo. „Klidně, ale když sis to vymyslela, zavolej si tam sama,“ odpověděl mi Luděk. Jenže telefon nikdo nezvedal, rezervace nakonec proběhla přes SMS. Doufali jsme, že by v úterý mimo prázdniny nemuselo na chatě být plno (byla by to pravda, kdyby ovšem nedorazil školní výlet 🙂 ) 

Vzali jsme to z Dolní Moravy po východním hřebeni, nejprve neznačenou cestou přes kopce Maliník a Chlum, a od Slamníku pak po modré hřebenovce. Z Králického Sněžníku jsme to měli na nocleh docela brzy, a protože jsme byli při síle, ještě jsme si „odskočili“ na Malý Sněžník a Hraniční skály, což zase bylo jen tak tak 🙂 Druhý den jsme pokračovali po hřebeni směrem do Polska na Černou horu, kde jsme nebyli mnohem dýl, naposled ještě s kočárkem 🙂 

Počasí bylo na výlet ideální, lehce pod mrakem, ale výhledy to nekazilo, jen druhý den se už měly od poledne začít nasouvat nějaké deště, ale to jsme už stejně měli v plánu jen sestup. Ač se ochladilo a zatáhlo v podstatě už dopoledne, pršení nás ušetřilo a začalo až v Mezihoří. Ještě jsme zdolali kótu Góra Parkowa (na Luďkovo: vezmeme to přímo, abychom neztratili výšku! už příště neskočím) a po sestupu zjistili, že autobus do Bystřice Klodské odjíždí za 7 minut. Tam obídek a po něm vlakem domů. Zkrátka značka ideál! 

Na Dolní Moravu jezdí z Králík minibus. Jen jsem se musela hecnout a ráno vstát, protože autobus jel z Králík už v 8:08 a ještě jsme se předtím nějak museli do Králík dostat.

Na zastávce Dolní Morava-obchod jsme vystoupili schválně. Potřebovali jsme si s sebou koupit nějaké jídlo a také nás zaujalo, že jde o částečně samoobslužný Konzum 24/7.

A pak už vzhůru, momentálně máme před sebou 550 výškových metrů, později ještě jednou tolik.

Máme tady hezky, zleva hanušovický Jeřáb se Severomoravskou chatou, pak Val s Hedečí a nakonec Bukovka se Suchákem.

Naše vybraná pěšinka v mapě na pár desítek metrů a několik vrstevnic zmizela, a bylo tomu tak i v realitě. Obcházet ale tento úsek by bylo příliš zdlouhavé, tak jsme to riskli. Projít se to dalo.

Bunkr s čepičkou ze smrčků :-)

Zpátky na cestě podél bunkrové linie

Za kopcem Chlum (1118 m) jsme narazili na vyústění lanového mostu Skybridge 721. Zde jsme potkali první lidi dnes.

Tohle mě dostalo, jak pokrytecké, vůči těm všem "hrůzám", co se na DM staví.

Těchto "prosebných" cedulek zde bylo několik, jen tahle stála hned vedle reklamy na nejdelší a největší blbost... Přesuny a vršení kamenů třeba dětmi je děsný problém, ale kolik kamenů bylo přesunuto při stavbě všeho toho šílenství tady...

Výhled zcela zdarma :-)

Chatu Slaměnka máme docela rádi, bývá to jediný zdroj občerstvení, když sem jezdíme na běžky. Ale dneska jsme tu byli poněkud brzy (cca 10:45), tak jsme si dali jen polévku a zase šlapali dál.

Po sjezdovce na kopec Slamník (1232 m), kde jsme zase osaměli.

Logujeme kótu Podbělka (1308 m)

A dál po modré, Sušina a tak. Luděk vyfotil zajímavou díru.

Králičák se pomalu blíží, resp. my se pomalu blížíme k němu :-)

Před závěrečným výstupem je ovšem třeba pár desítek metrů sklesat :-)

Už je to jen kousek. Rozhledna na vrcholku stojí od září roku 2022, stavěli ji Poláci a vlastně neumím úplně říci, jestli mi vadí. Ve srovnání s tím, co stavíme my (Češi) na Dolní Moravě, je tohle nic. Teď jen, aby tam k ní z polské strany nechtěli vést lanovku.

Ruiny Lichtenštejnovy chaty mezitím někdo porovnal

Po letech u Slůněte s jedinečným výhledem

Pramen řeky Moravy, další klasika cestou na vrchol

Jako asi mě ta rozhledna nijak neuráží, na vrcholu je aspoň "uklizená" ta hromada kamení po dávné rozhledně. Tak uvidíme, jak dopadne tahle

Vyhlídka je prý 34 metrů vysoko a to já běžně nedávám, ale zde mne zaujalo to skleněné opláštění kolem celé rozhledny. A protože mi nevadí ani tak výšky jako spíš otevřené prostory, zkusila jsem to.

No, takže - sklo sice nahoře už nebylo, ale na vyhlídkovém ochozu jsem se cítila docela bezpečně. Zde pohled k našemu dnešnímu noclehu, nalevo vykukuje Malý Sněžník, bráška toho Králického, kam si ještě zajdeme, protože jsou teprve tři hodiny odpoledne.

Pohled na hřeben směrem do Polska ke špičaté Černé hoře

Markéta NA rozhledně!!!

Pohled do údolí Moravy. Jako jo, něco z rozhledny vidět je. Námitky, že na holé hoře není potřeba rozhledna na místě úplně nejsou, bo Králičák je hora placatá :-)

Stačilo, raději jdu zase dolů.

Konstrukce rozhledny je fakt festovní.

Vyhlídka do Kladské kotliny a na Černou horu z kóty Hraniční skály (1319 m)

Přímo po hranici vede pěkná pěšinka

Sporadické výhledy na Králický Sněžník

Pohled na chatu Schronisko Na Śnieżniku. Já většinou říkám "pod"

Žurek musí být :-)

Náš dvoulůžkový pokojíček :-)

Ráno jsme museli kvůli snídani čekat na otevření bufetu, takže jsme vyráželi až o půl deváté.

Jakýsi záhadný (meteorologický?) objekt na kopci Średniak (1210 m)

Výhled na vrcholek Sněžníku a naši chatu

Chováme králíky, tak moc dobře vím, čí je tohle kostra

Przełęcz Śnieżnicka a rozcestí mnoha cest

Mírné stoupání na Żmijowiec (1153 m). Vrcholek Sněžníku pomalu zahalují mračna.

Před námi dva kopce: Jaworowa Kopa (1138 m) a Czarna Góra (1205 m). Pak už jen sestup.

Czarna Góra je známé lyžařské středisko, v květnu opuštěné.

Na vrcholku stávala dřevěná rozhledna, vzal ji zub času, už tehdy (2009) nám nepřipadala bezpečná.

Sestup do sedla Przełęcz pod Jaworową Kopą. Vzpomínáme, jak jsme přesně tudy vláčeli kočár.

Kostel Panny Marie Sněžné pod kopcem Igliczna (845 m) je výrazným bodem viditelný široko daleko.

Vede tudy jedna ze svatojakubských poutních stezek

Při příchodu do Mezihoří jsme mrkli do mobilu. Autobus nám jel za 7 minut a zrovna začalo pršet. Tomu říkáme perfektní načasování. Akorát že vůbec, měli jsme jen ohromné štěstí.