Rubrika:
2024
Datum výpravy: 30. 12. 2024 - 3. 1. 2024
Účastníci: Zigáčkovi, Závorkovi, Pavel, Míla, Jana (+Soňa a Lucinka)
Tradiční Silvestr u nás na Lesovně. Tradiční sestava, tradičně nebyl pořádně sníh. Tradiční výlety až poté, co se v deset vstane a dostatečně dlouho posedí u kávy 🙂 . Tradiční těchonínský ohňostroj ve 20:00 hod. Luďkův tradiční návrat z ohňostroje přes Hejnov (jen tentokrát ho doprovázel jen PZ. Šárka s nimi nešla, měla chudák dost po dvoudenní šichtě na Sucháku.) Tradiční Markétina česneková a krabí pomazánka, domácí veky a vařené maso s vejmrdou. Spousta cukroví. Na Nový rok čočka podle Hanele, včetně tradičního přebírání a klobásy od Jany. Tradiční přivítání nového roku venku před domem. Tradiční archivní šampaňské do kelímků 🙂
Netradičně přibyla (nečekaně) Soňa – ségra PZ – s malou Lucinkou. Deskových her bylo letos méně a Míla zapomněla doma prskavky. Netradiční bylo i předčasné ukončení díky záhadné nemoci, která „kosila“ pouze dospělé chlapy.
Výlety:
– 31.12. odpolední výšlap na Suchák (vyzvednout Šárku, která tam byla na brigádě).
– 1.1. výšlap na dva kopečky (výzva z Horobraní) u Pastvin
– 2.1. okruh z Homole na Potštejn a zpět na přání Pavla
Na první výlet se vyráží schválně pozdě - po obědě. Šárce končí směna na Sucháku až po páté a příkaz zněl, že tam nesmíme přijít moc brzy. Aneb: "To miluju, když někdo přijde za deset pět a objedná si smažák :-))"
Vyrazili jsme před půl druhou, ale obešli jsme ještě pár přátel v horním Těchoníně :-) Musíme si připít na konec roku.
Tady už stoupáme po loukách vzhůru nad mraky. Sníh v Těchoníně nebyl žádný, to bílé byla jen námraza.
Kolem 700 m n. m. už nějaký sníh ležel
Nad 850 m n. m. už to vypadalo jako v zimě
Přístřešek U tří pánů - 900 m n. m.
Když už jsme měli ty nesmeky, zvolili jsme výstup na Suchák po červené. V údolí panovala inverze, jen bohužel nebylo odkud si ji pořádně užít.
I skalní útvar Bradlo již stromy přerostly
Budou teprve čtyři, snad nepřicházíme moc brzy :-)
Vzhledem k situaci jsme se rozhodli obětovat 50 Kč a jít na rozhlednu.
Výhled na vojenské vysílače
Ale nejvíc nás zajímal západ slunce do moře mraků
Kdo si počká, ten se dočká
A už nebylo. Konec divadelního představení. V bufetu jsme pak počkali na zavíračku, vyzvedli Šárku a potmě s čelovkami sešli dolů do Těchonína.
Myslela jsem, že se po túře nebude už nikomu chtít na ohňostroj, ale prý "je to tradice", tak jsme šli :-)
Byl letos docela dlouhý (skládají se občané obce)
Sledovali jsme jej všichni s nadšením
Tradiční půlnoční přípitek šampusem v kelímkách, jen prskavky chybí.
A když nemůžeme jako vloni "kreslit" prskavkami nový rok, musíme si poradit jinak. Tady jsme právě vytvořili 2025 z našich těl :-)
Umíme to i římskými číslicemi :-) (PS: To nabalené v bundě v popředí je Závorkovic nový mazlík)
Prvního "musíme" na nějaký kopec, volba padla na kóty Na vrších a Nad Obžárem nad Pastvinami
Markéta šťastná loguje, všichni ostatní - A co jako má být :-)
Pastviny jsou zamrzlé, ale na bruslení to není.
Večer 1. ledna odjeli Závorkovi, Jana a Soňa a tak jsme zůstali jen my a Pavel s Mílou. Děcka nám s výletem dala košem (aspoň jsme se vešli do jednoho auta). Na přání Pavla jsme dojeli k Homoli, poutnímu místu nedaleko Vamberka.
Největším lákadlem tohoto poutního místa je unikátní kamenné schodiště o 153 schodech a 16 odpočívadlech.
Počet schodů i odpočívadel je dán symbolicky podle počtu Zdrávasů a Otčenášů ve Velkém růženci. Ve střední Evropě je takováto stavba unikátem.
Poutní kostel Panny Marie Bolestné se nachází na malém vršíčku
Směrem k Potštejnu se musí překonat nižší hřeben, v dálce lze Homol ještě zahlédnout
Posed nedaleko kóty Kapraď (529 m)
Výhled do údolí Divoké Orlice a hlavně na hrad Potštejn. Sestup byl maličko brutální v tuhle roční dobu a počasí.
Pohled od řeky nahoru na hrad
Oblíbená restaurace, kde jsme si dali výborný oběd. Rozhovor u oběda. Luděk: Na hrad nepůjdeme, že? Je zavřený. Pavel: Jasně, co bychom tam dělali? Já (koukám do mobilu): Aha, tak tady píšou, že je bod dostupný i od brány.
Takže závěr - na hrad se jde - křížovou cestou.
Brána je zavřená, ale kopeček zalogován :-)
Vochtánka - oblíbené místo našeho souseda Míry
Na přání Pavla dobýváme zříceninu hradu Velešov
Z Velešova se do dnešních dnů dochovaly pouze zbytky obranných valů a zdí. Sněhu trochu přibylo, ale byl dosti mokrý, tak jsme maličko promokli.
Šárka doma mezitím nasmažila koblihy, k veliké radosti zejména Páji :-) Ten bohužel do rána trochu omarodil, tak s Mílou odjeli už během dopoledne.
A jako tradičně - všichni odjeli domů a začalo chumelit :-)
Nahrávání ...
