Rubrika:
2024, Cykloexpedice
Datum výpravy: 11. - 17. 6. 2024
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 525
Šárka odjela se školou na vodu a my tak měli skoro týden volna. Původně jsme přemýšleli, že půjdeme někam na hory na pěší, ale ve stodole stálo nové kolo a o nějakou vyjížďku si vysloveně žádalo. Napadlo mne, že bychom je překvapili někde u Sázavy, ale volný týden je volný týden a proč nezkusit něco vzdálenějšího. Sáhla jsem tedy do souboru, kam si ukládám nápady a vytáhla Maďarsko. Při poznávání „hor“ na severu země jsme naposledy skončili u města Tatabánya a že už to je zatraceně dávno, co jsme tam byli a říkali si, že příště… Od města Tatabánya se směrem na jihovýchod táhne další velice zajímavá oblast – pohoří Bakoňský les. Ale les to opravdu není. Holé kopce alá sopky připomínající České středohoří, parádní hrady a výhledy na hladinu Balatonu! Maďarská krajina nás opět mile překvapila. Cykloturistika po Maďarsku opravdu není jen o Dunajské stezce a okruhu kolem Balatonu!
A protože doposud každá výprava tam přinesla další nové podněty, uvidíme, jestli v Maďarsku ještě vymyslíme něco, co by stálo za prozkoumání. A protože toto už byla oblast spíš na severovýchodě než na severu, tak to možná vezmeme příště víc na jih.
Luděk měl přání jet na výpravu vlakem a protože jsme měli docela dost času a kola na přestup jenom dvě, kývla jsem mu na to, i když to znamenalo nějaké ty kilometry navíc. Začali jsme v Komárně na Slovensku
Luděk si nestihl koupit nové šlapky, pardon pedály, tak jsme museli v Komárně do cykloobchodu. Záviděl mi totiž ty na mém novém kole. Ale v Maďarsku by si to říct nedokázal :-)
Slovensko je moderní.... :-( No, nedošlo mi to, už jsme nakoupili :-(
Most přes Dunaj a fotorámeček
Dunaj - jak ho alespoň jednou ročně nevidím, něco je špatně :-)
Do Maďarska to z Komárna není daleko, stačí přejet řeku
Náš první maďarský kopeček, Csőszhegy. Má pouhých 125 metrů, ale musí se přes plot :-))))
Slunečnice jsou pro Maďarsko typické, ale začátkem června byly k vidění ještě v této formě.
Kócs - nabrali jsme vodu a řešili, kam na nocleh.
Hned ráno jedeme prozkoumat první zajímavost, jezero Bokodi-tó, kde se nachází něco jako "plovoucí vesnička"
Jezero je umělé, vzniklo jako chladicí nádrž pro nedalekou elektrárnu. Díky teplé vodě z elektrárny jezero v zimě nezamrzá, což umožňuje celoroční rybolov.
Na jezeře je postaveno mnoho barevných, tradičních rybářských dřevěných chatek, které jsou přístupné po dřevěných lávkách.
Jedno místo bylo označeno jako vyhlídka, Becsületkasszás kilátó. Pán zde žije a provozuje menší občerstvení. Zároveň umožňuje vstup na vyhlídku za dobrovolný poplatek.
Dali jsme si kávu a takový pohled si užili z vyhlídky na střeše
Je to tam velice poklidné a takové můžete mít po ránu návštěvy
Odpoledne jsme dojeli k prvnímu z fantastických hradů (komu nebude připadat zase tak fantastický, připomínám, že jsme stále v Maďarsku)
Zralé třešně volně k odběru cestou přišly vhod
A pak jsme vytlačili kola až k hradu, naštěstí bylo otevřeno.
Středověký hrad z 13. století s půvabnou českou výslovností Česnek
Hrad se opravuje, ale spíš konzervuje
Zříceninka je to opravdu parádní
Hrad byl postaven po mongolské invazi do Evropy kolem roku 1263.
Krajina se více zavlnila, trochu se zatáhlo a přemýšlíme, kde přenocujeme.
Vodu jsme nabrali v tradiční modré pumpě
Tábor jsme "rozbili" na lesní loučce
Fekete István-kilátó - rozhledna poblíž kopce Kis-Bükk (486 m)
Výhled, který nevypadá vůbec jako v Maďarsku
Město Veszprém a požární věž, která byla součástí opevnění . Pokusili jsme se tam dobýt Var-hegy neboli hradní kopec, ale probíhaly tam zrovna nějaké stavební práce a pro naše "we play such a special game" a "only 100 metres" neměli pochopení :-( Tak jsem z města odjela naštvaná, aniž bych si udělala nějakou další fotku.
Ve vesničce Nemesvámos zrovna probíhalo kroužkování čápů. Celá škola se dívala, jak čapí rodinku nejprve uspali a pak okroužkovali - vydrželi jsme to také, zajímavá podívaná
Na závěr čápy umístili zpět do jejich hnízda
Zamířili jsme k Balatonu po pěkné cyklostezce
Kopeček s názvem Kálvária-hegy (379 m) hned vedle obce Veszprémfajsz
Výstup stál za to, nejen kvůli Horobraní
Výhled na Balaton (konečně!!!) a pěkný přístřešek přímo na vrcholku
Sestup zpátky a frčíme k Balatonu
A už jsme tam! Po dvaadvaceti letech!
Přístav v Tihany a rychlolodě, co vás dovezou na druhý břeh
Tihany je poloostrov vyčnívající do hladiny Balatonu a nachází se na něm spousta zajímavostí, např. Benediktinský klášter (na obrázku). Jen se musí jakoby do druhého patra, o necelých 100 výškových metrů výš.
Poloostrov je sopečného původu a když vyjedete výš, ocitnete se v nitru sopky. Chce to trochu (víc) představivosti, zde se nacházíme právě na onom druhém patře nad Balatonem
Abychom si to uměli představit ještě lépe, musíme se vydat ještě někam výš...
Všude rostou divoké levandule
Tlačíme kola a za námi je hladina Balatonu
Rozhledna Őrtorony-kilátó na 205 m vysokém kopci Apáti-hegyi
Ta jezírka a městečka leží v kráteru sopky jakoby o patro výš než Balaton
"Sjezd" zpátky na úroveň Balatonu
Super cyklostezka kolem dokola, místy tedy docela zastaralá, ale tak nějak nám těch lidí, co to jeli jen okolo a netušili, co za krásu se skrývá kousek dál a výš, přišlo líto.
Když byla možnost, nabrali jsme si pitnou vodu
a v obci Zánka Balaton opustili a vydali se zase do kopců. (Ne ale definitivně, ještě se k největšímu maďarskému rybníku během této výpravy vrátíme). Zajímá nás ten špičatý kopec nalevo.
Že je okolí Balatonu vulkanického původu, dokazuje i kopec Hegyestű (336 m). Těžba odkryla vnitřní strukturu hory a sloupcovitý bazalt v ní uložený.
Dnes už se tu nic netěží a naopak, za prohlídku se platí vstupné. Taková trochu větší Panská skála.
Je odsud super výhled na co jiného než Balaton.
Fotorámeček - kdybyste nevěděli, odkud si skálu vyfotit.
Kopcovitá krajina směrem na západ, která nás čeká
Skálu osvítilo slunce, tak ještě jednu fotku a jedeme dál...
Nabrali jsme tradičně vodu a frčíme hledat nocleh
Najdeme ho na úpatí té hory nalevo, jde o kopec Csobánc (376 m) s hradem, kam půjdeme ráno
Posečená loučka, jsme trochu vidět, ale nevadilo to nikomu
Ranní pěší výstup na Csobánc (376 m), kola zůstala dole.
Hrad Csobánc z 13. století
Výhled zase na jinou stranu
Z hradu toho mnoho nezůstalo
Budu se opakovat, ale... Ty výhledy jsou neskutečné, neříkala jsme, že to tu je jako v Českém Středohoří?
Hrad sloužil jako důležitá pohraniční pevnost a úspěšně odolával tureckým obléháním. Sehrál roli i v době Rákócziho povstání v 17.-18. století.
Kola jsme měli schovaná za malou chatkou
Městečko Szigliget - dali jsme si kafe a hurá na hrad
Zdejší hrad Szigliget stojí také na vulkanickém vrchu
Pochází též ze 13. století
Střežil obchodní stezky vedoucí kolem Balatonu
Plastická mapka okolí - názvy kopců se tak určí snadněji
Je to opravdu moc pěkná zřícenina
No, možná to dopadne ještě jinak, možná se do této oblasti vydáme znovu a vylezeme zase na jiné kopce.... :-) Toto je Szent György-hill (415 m) a přes něj naše trasa nevedla
Hrad s výhledem na Balaton
Hrad Szigliget jsme si prohlédli zvenčí a pak šli dovnitř...
Nejvíc mne zaujaly tyto miniatury
někdo si musel dát hodně práce
Jak velké bylo někdejší Uhersko
A jsme zase na "nule" (na hladině Balatonu) a na hrad koukáme nahoru
Szent Mihály domb (136 m)
Malý vršek s kostelíkem nad Balatonem
Pohodové kilometry podél vody - rozloučení s Balatonem
I takto může vypadat stezka kolem Balatonu
Objevili jsme Mekáč kousek od trasy
Zámek Festetics v Keszthely
Koupání pro chudé - výpusť z termálních lázní Hévíz
Nemělo to chybu, až na okusující minirybičky
Koupání pro bohaté - Hévíz - vykoupaní jsme už byli odjinud :-)
Čekají nás další kopce a další hrady - Rezi Vár je volně přístupný
Nachází se na kopci přes 400 m vysokém
Je tu i něco jako tábořiště, ale já na kopcích zásadně nespím a ani nemáme vodu, navíc něco ještě chceme najet.
Ohlédnutí za Rezi-vár, byl opravdu vysoko
Nocleh cestou na hrad Tátika. Souběžně (asi 20 m napravo) s cestou, na které jsme spali, vedla trasa nějakého bikepackingového závodu napříč Maďarskem. Od večera po celou noc kolem nás projížděli borci s čelovkami. Nerušili nás, jeli potichu, jen občas prořízlo tmu jejich světlo. Posledního, takového dýchavičného tlouštíka, jsme potkali ještě ráno. Možná, když nás předjížděl, měl radost, že přeci jen není poslední :-) Pak se naše trasa od trasy závodu odchýlila.
Tátika se nachází uprostřed lesů
Na 415 metrů vysokém kopci
Výhled z Tátiky na hrad Rezi (bílá tečka na hřebeni mírně napravo), nalevo v proluce mezi kopci vykukuje Balaton
Město Sümeg je další peckou na trase
Nad městem se tyčí další parádní hrad
Je jedním z největších a nejlépe zachovaných hradů v Maďarsku .
Markéta šťastná, že má další vrcholek do Horobraní :-)
Hrad je pěkně opravený a vybavený
Na hradě se prý pravidelně konají hradní slavnosti a jejich součástí jsou středověké rytířské souboje a panské slavnostní hostiny.
Výhled z hradu do podhradí
Hrad sloužil mimo jiné jako součást pohraničního opevnění proti Turkům
Hrad patří k těm největším, nejkrásnějším a nejzachovalejším v Maďarsku
Osamělý kopec Somló (431 m) tak trochu připomíná Říp
Zblízka už tolik ne, ale je stejně jako on sopečného původu
Z větší blízkosti už vůbec ne, navíc se na jeho vrcholku nachází hrad
Z větší blízkosti je vidět, že jde vlastně o dvoukopec. Na jeho úpatí se pěstuje víno.
Na vrcholku se nachází rozhledna Szent István kilátó - jen kola jsme museli nahoru víceméně tlačit
Hrad Somló je odsud velice působivý, zejména jeho poloha
Pohled ke kopcům nad Balatonem - už jsme od nich docela daleko
Zoom přiblíží ty neobvyklé tvary - budu se opět opakovat, ale kdyby mi někdo nabídl tuto fotku, ať hádám, odkud to je, Maďarsko bych vážně netipovala
Somlo - zřícenina hradu ze 13. století
Poctivě jsme k němu kola dotlačili, ale na hrad je možná lepší pohled zdálky
Na hradě je k vidění zachovalý mohutný sopouch (komín) černé kuchyně
Somlo je moc hezká zřícenina, zvláštně tajemná
Kinizsi-szikla - Podle pověsti si na tento kámen sedl legendární maďarský vojevůdce a tehdejší majitel hradu Pál Kinizsi, když se unavený vracel z prohlídky svého panství.Protože byl Kinizsi proslulý svou obrovskou silou a váhou (traduje se, že bojoval s tureckou šavlí v každé ruce a třetí držel v zubech), kámen pod ním údajně pod ním změkl a vytvořil se v něm důlek.
Ráj na zemi pro masožravce
Ohlédnutí za kopcem Somlo, už nás těch kopců moc nečeká
Město Papa - vjeli jsme do něj navečer, tak jsme se tam moc nezdržovali.
Na náměstí zrovna probíhala nějaká akce, zaujalo nás toto vozítko :-)
Trianonská smlouva, podepsaná 4. června 1920 ve Versailles, byla
mírová dohoda mezi Dohodou a poraženým Maďarskem (nástupcem Uher) po 1. světové válce. Maďarsko přišlo o 70 % svého tehdejšího území ...
Trasa nám navrhla asi šestikilometrovou zkratku, kterou jsme vzali mimo jiné i proto, že vedla přírodou a tušili jsme na ní nocleh. Tak ano, nocleh tam byl - přímo na cestě :-) Celou noc pršelo
Ta slavná "zkratka" po celonočním dešti
Sympatický obchůdek, když už jsme zase byli v civilizaci s posezením vevnitř, kde nám i kafe uvařili
A je tu opravdu poslední kopec a poslední bomba - Pannonhalma. Klášter nad městem je součástí UNESCO.
Abychom těch asi 100 výškových metrů zvládli, dáme si nejprve obídek
Benediktinský klášter arciopatství sv. Martina, založený v roce 996 uherským knížetem Gejzou.
Na tom samém kopci se ještě nachází rozhledna Boldog Mór kilátó
Lombkorona tanösvény - něco jako stezka v oblacích, přístupná volně
Výhled do Panonské nížiny
Ještě jeden pohled na klášter, dovnitř na prohlídku jsme nešli, asi by to bylo na hodně dlouho
Míříme dál na sever a musíme někam na vlak, už nás nic zajímavého nečeká. Chtěli bychom se dostat na Slovensko a co nejvíc se přiblížit Novým Zámkům, odkud nám zítra jede vlak domů.
Přejeli jsme dálnici, kterou známe z auta z našich cest na Balkán
Kousek za ní jsme přejeli Dunaj a smutně koukali, jak si tak hezky plyne a my musíme domů
Lákalo nás projet si zdejší cyklostezku podél Váhu - část Vážské magistrály
Bylo to tedy o dost delší, ale doufali jsme, že u řeky najdeme nocleh a taky že našli. Vypadá to idylicky, že? Klik na další fotku...
Tolik komárů jsem fakt dlouho nezažila, až jsem si musela obléct bundu a nasadit síťku, kterou jsem kdysi dostala od kamarádů.
Romantický nocleh u řeky se nekonal, ty potvory tam čekaly do rána, že jsme ani nesnídali a hned se vydali na cestu
V Nových Zámcích (je to okresní město, ale reálně v nich nic není) jsme hodně dlouho hledali, kde bychom si dali snídani. Nakonec jsme našli podnik, kde nám něco, co snídani připomínalo, připravili.
Klasika - obchodní dům na náměstí
Tady ty vodotrysky se vyloženě nabízely, abychom si v nich omyli kola, než je naložíme do vlaku :-), ale když jsme dostali (oprávněně) vynadáno od nějakého městského pracovníka, raději jsme odjeli...
K nádraží vedla parádní cyklostezka
Zazvonil zvonec a našemu výletu byl konec
Příspěvek byl publikován v rubrice
2024,
Cykloexpedice s lokalitami
Maďarsko,
Slovensko.
Nahrávání ...
