Rubrika:
2026, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 12. - 14. 6. 2026
Účastníci: Markéta, Šárka, Háňa
S H. jsme už dlouho nikde nebyly a tak jsme si řekly, že něco podnikneme. Napadly mne východní Krkonoše, kvůli relativně dobré dostupnosti jak od nás, tak z Prahy. Sice jsem si minule řekla, že si dám od Krkonoš chvíli pauzu, ale dva a tři čtvrtě roku asi stačilo, už mě to tam zase nějak táhlo 🙂 Hance jsem navrhla, že bychom mohly zkusit jít přechod, protože mne už dlouho lákalo přespat na Rýchorské boudě, která má navíc možnost online rezervace, takže člověk rovnou ví, jestli s ní může počítat 🙂 Naplánovala jsem ji na druhý nocleh, první noc jsem chtěla přespat na Růžohorkách, byť to obnášelo 500 výškových metrů ještě v pátek. Bouda Růžohorky byla obsazená, ale ze sousední Děčínské mi napsali, že mají volno. Hance jsem termín nabídla až začátkem týdne, protože mě po Prčicích chytnul jakýsi kašlací a smrkací virus a nechtěl se mě pustit, navíc to byl jediný víkend, kdy měla volno Šárka a když mi na nabídku výletu do Krkonoše řekla „Proč ne“, chtěla jsem toho využít. Meteorologové navíc slibovali po docela deštivém květnu a začátku června zlepšení, tak jsem výlet navrhla i Luďkovi, že by s námi mohl přespat z pátka na sobotu a v sobotu jet domů na kole, jak už nejednou udělal. Jenže v půlce týdne se předpověď začala kazit a vypadalo to docela ošklivě, až jsem se bála, že H. výlet zruší. Já ho rušit nechtěla, protože další víkend sice mohlo být lépe, ale nemohla by zase Šárka. A hlavně, deštivé Krkonoše mohly dávat naději na méně lidí, protože jsme (jen některé…) chtěly jít přes Sněžku… Luděk nakonec sobotu zrušil, že si vyjede v neděli a nabereme ho naopak cestou domů. Do Krkonoš jsme totiž s Šárkou vyrazily autem, jednak končí v pátek až ve tři, a taky aby trénovala řízení. Nakonec to vyšlo pěkně: auto jsme zaparkovaly v Trutnově před úřadem práce a nastoupily do autobusu, kterým přijela Háňa z Prahy. V neděli jsme do Trutnova došly pěšky, H. stihla krásně autobus ve tři i s obědem. Počasí nakonec nebylo tak hrůzostrašné, jak to vypadalo, nejhorší byl asi páteční výstup z Pece na chatu. Sobotní a nedělní pršení byly „jen“ přeháňky a bylo i docela něco vidět.
Vystoupily jsme v Peci a prší, nasadily jsme tedy pláštěnky. Máme před sebou 3 km a 500 výškových metrů. Vyšlo najevo, že za dobu, co se neviděly, Šárka Hanku přerostla. Což není nic pracného, ale pro Šárku nezvyklé, že je někdo menší než ona :-)
Výstup vypadá asi takto nějak, není co fotit. Prší a všude se válejí mraky, těšíme se na chatu.
Konečně z mlhy vykoukla Děčínská bouda - náš dnešní nocleh.
Ranní pohled z okna na sousední boudu je víc než optimistický. Mělo drobně pršet skoro celý den... ono tedy něco padat začne, až vyrazíme, ale oproti předpovědi bude celý den mnohem lepší.
Pokojíček měl být čtyřlůžkový... ještě že Luděk nakonec nejel, asi by se nevešel :-)
Vyrážíme! S Šárkou jsme odhodlané vylézt na Sněžku, když už tady jsme, Háňa tam nepůjde, byla tam prý stopadesátkrát. (My teda skoro taky, ale když už...)
V takovém krásném počasí se to vyplatí, ne? Ale upřímně, čekala jsem nula lidí a nakonec jich tu pár bylo a další přicházeli, hlavně z Polska a od Pomezek.
Nejsem tak tlustá, to jen foukal vítr :-)
Při sestupu ale mraky začaly odplouvat...
A pohled do dáli vypadal docela optimisticky
Pohled na Krkonošské hřebeny, které tentokrát vynecháme, míříme východním směrem, do nižších poloh.
Na Jelence jsme měly sraz s Hankou, která to vzala traverzem po zelené, a přišla asi 10 minut před námi. Tak super, odteď už budeme putovat společně.
Na Pomezkách, výhled na Černou horu
Cedule v restauraci Lesní zátiší (oběd)
Z Pomezek volíme zelenou přímo po hranici
Je to moc hezký úsek, lidi tu ale nechodí. Střídavě je pěkně...
... střídavě nasazujeme pláštěnky, ale celkově je opravdu lépe, než vypadala předpověď. Jsem ráda, že jsme to nevzdaly.
Útulna Nad Horními Albeřicemi
Další krásný úsek nad Horními Albeřicemi
Útulna Roh hranic - zde značka opouští polskou hranici
Výhled ke Královeckému špičáku
Rýchorská bouda (náš dnešní cíl) ma dohled, už jen 1 km, ale zase se cosi žene...
A protože to, co se hnalo, nás minulo, "musíme" ještě kousek na vrcholek Kutná a vyhlídku. A pak už jen samá pozitiva, i když s večeří, která byla nemlich stejná, jako den předtím na Děčínské boudě (borůvkové knedlíky nebo knedlíky s uzeným), nás úplně nepotěšili.
Ráno je slunečno, ale pár přeháněk ještě přijde.
Čeká nás převážně sestup po červené do Trutnova, ani jedna jsme tudy ještě nešla.
Bunkry opevnění máme u nás teda větší, heč :-)
Chvilkové přeháňky, já jsem ani pláštěnku nevytahovala.
Louky poblíž kopce Vrchy (716 m)
Háňa s námi statečně šlape metry navíc pěšinkou loukou kvůli Horobraní
Pěchotní srub T-S 81a Na hřebeni. Ne že bych to věděla, věřím mapy.cz
Rozhledna Eliška u dělostřelecké tvrze Stachelberg
Dělostřelecká tvrz Stachelberg a Královecký špičák
Ani já, ani Hanka výšky nemusíme. Na rozhlednu šla pouze Šárka
Pokračujeme dál, opět chvilku pršelo a holky se neúnavně svlékaly a zase oblékaly.
Po přeháňce výhled k rozhledně Eliška
Naše auto zaparkované v Trutnově před úřadem práce. Dorazily jsme akorát i s obídkem, Hanka krásně stihla autobus do Prahy ve tři.
Příspěvek byl publikován v rubrice
2026,
Cestování s dětmi s lokalitami
Královéhradecký kraj,
Krkonoše.