Rubrika:
2024, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 28. 3. - 1. 4. 2024
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka a Jana
Už je tomu skoro deset let, co jsme s děckama o jednom pošmourném listopadovém víkendu přecházeli Slezské Beskydy, tedy… jen jejich českou (pardon, moravskou, nebo ještě lépe slezskou) část. Už tehdy jsem si všimla, že směrem do Polska vybíhají kopce, které jsou o dost vyšší než ty na naší straně hranice. Tehdy jsem si slíbila, že polské Slezské Beskydy zahrnu do svých plánů – a vidíte, došlo na ně, jen až o necelých deset let později. Pravda je taková, že jsem po nich pokukovala nejednou, nicméně nástupní body do pohoří nejsou od nás úplně dobře dostupné a komu se chce, kvůli pár dnům na horách, trávit dva dny na cestě. A když bylo času víc, zlákaly nás jiné cíle.
Když jsem přemýšlela, kam o letošních Velikonocích, myšlenka na Slezské Beskydy v Polsku přišla opět ke slovu. Klikala jsem na mapě trasu, domlouvala noclehy na chatách a Luděk hledal spojení. Vycházelo to docela dobře, vlastně úplně ideálně. Nabídla jsem výlet i Janě z Brna, ale protože jsme se tradičně kvůli pondělní koledě chtěli vrátit už v neděli večer a naopak, oproti zaměstnaným, jsme měli díky prázdninám k dobru čtvrtek, nečekala jsem, že se přidá. Ale i pro ni to byla úplně nová a neznámá oblast, tak jsme si dali v pátek v poledne sraz na sedle Salmopolska (934 m) s tím, že my tam dorazíme z chaty Szyndzielnia a Jana ráno z Wisly. V neděli se pak rozloučíme a Jana bude eventuelně někam pokračovat. Od Zigáčků jsme vyrazili jen tři, Víťa zůstal doma, protože se o něj pokoušel nějaký bacil. Stejný bacil se asi pokoušel i o Luďka, ty tři dny ušel jen tak tak, a po návratu ulehl úplně, čili místního velikonočního běsnění, kvůli kterému jsme se vraceli o den dřív, se nakonec nezúčastnil.
Slunce už zapadá, musíme přidat. Velikonoce letos připadly na konec března a to jsou dny ještě docela krátké. Stoupáme na chatu Szyndzielnia v polských Beskydech. Máme za sebou dlouhou cestu, tři čtvrtě dne vlakem a přes šest set výškových metrů k chatě. Nebe začíná temnět, jak blížícím se večerem, tak ošklivým mrakem. Chystá se na déšť. Poryv studeného vichru a my se zpocení klepeme zimou. Má smysl hledat bundy? Do chaty už to není daleko. Konečně! Z komína se kouří, znamení, že se topí. Všude panuje tma, v celé horské chatě jsme tu noc jediní hosté. Klíče od pokoje máme, ale na zavřené okénko bufetu smutně koukáme. Cestou sem nahoru všem důkladně vytrávilo. „Jestli máte hlad, nabídla bych vám žurek,“ promluvila slečna z personálu. Neváháme ani vteřinu. „Žurek říkáte? Moc rádi! Třikrát, prosím.“ Už zase nás žurek zachránil.
Většina fotek je od Jany.
Vlakem jsme jeli do Těšína a pak přešli do polského Cieszyna pěšky. Nádraží jsou od sebe necelé dva kilometry a my tak ušetřili za přeshraniční jízdenku.
Čekal tam vlak do Osvětimi - nebrat!
Tento je náš. S jedním přestupem za necelé dvě hodinky vystoupíme ve Wilkowicích.
Čeká nás 8 km a skoro 700 výškových metrů nahoru na chatu. Nakoupili jsme nějaké zásoby na celou trasu, i když budeme spát na chatách, něco potřebovat přeci jenom budeme.
A rovnou vidíme, kde budeme spát zítra. Hora Skrzyczne (1257 m), jen to obejdeme po hřebeni.
Pohled na Babí horu mě překvapil, nečekala jsem ji tak blízko. A ještě byla pokrytá sněhem! V mobilu jsem si musela ověřit, že je to fakt ona.
Altánek na vrcholku Kozia Góra (683 m). Na chatu pořád ještě skoro 400 m chybí.
Výhled na město Bielsko-Biała a polskou rovinu
Schronisko (chata) Szyndzielnia se nachází v 1001 metrech a vypadá trochu jako hrad. Jde o nejstarší chatu v Beskydech, z roku 1897. V této obří chatě (50 lůžek) jsme byli tu noc sami.
Ráno bylo krásně, probudil nás východ slunce nad Babí horou. Jen já jsem si nějak blbě nastavila foťák, tak nemám žádnou použitelnou fotku z toho dne, jen až tento výhled z hory Klimczok (1117 m) cvaklý z mobilu. Zleva Babí hora a Pilsko, to napravo s těmi sjezdovkami je Skrzyczne, kam míříme. Luďkovi začíná být nedobře (od žaludku), tak zvažuje, že půjde přes údolí, což je trochu kratší. Nakonec jsme si na schronisku Klimczok dali kafe, po kterém se mu udělalo lépe, tak pokračoval s námi po hřebeni.
Ta tady leží asi hodně dlouho.
Sjezdovka na vrcholku Beskid vypadala zdálky, jako že na ní leží ještě sníh. Zblízka bylo vidět, že šlo o plastový podklad.
Gospoda na Salmopolskiej, kde na nás Jana čekala. Tedy, ona čekala před hospodou, chudák, dvě hodiny, protože si to nějak špatně spočítala, nebo si myslela, že poběžíme.
Zašli jsme na společný obídek a Luděk si dal žurek v chlebu.
Po obědě jsme pokračovali společně, čekalo nás 8 km na chatu Skrzyczne
S překročením vrstevnice s nápisem 1000 m n. m. se objevily zbytky sněhu
Místy měly ty zbytky i souvislejší charakter
Tady už vysílač na Skrzycznem vykukoval
Jsme ale v Beskydech, takže před závěrečným výstupem musíme pěkně klesnout do sedla Przełęcz Malinowska :-)
Na sedle (resp. kousek za ním) jsme červenou značku změnili za zelenou.
Hřeben byl docela výhledový a Jana byla spokojená, že má co fotit.
Bohužel to vychází tak, že tyto 4 kilometry po hřebeni půjdeme zítra ráno znovu, jen opačným směrem. Ale myslím, že se nikdo nebude zlobit (jen ještě nevíme, co nás zítra čeká)
Malinowska Skała (1152 m)
Babí hora a Pilsko jako na dlani
Podvečerní světlo na hřebeni způsobuje pěkné fotografie
Skrzyczne je nejvyšší horou Slezských Beskyd
Na vrcholu stojí vysílač a chata - jde o luxusní hotel, na noc tady jsme neměli :-) Nás čekalo Schronisko PTTK Skrzyczne :-)
Jana viděla ikonku rozhledny a musela tam jít, i když šlo o minirozhlednu (napravo vedle lanovky) :-) Napravo už hory pomalu zahaluje to, co naplno dorazí další den (saharský písek).
A teď už honem do chaty, čeká nás takzvaný grupáč - pokojík pro 8 lidí.
Přišli jsme první, tak jsme my dospělí rychle zabrali spodní místa. Nakonec nás tam nocovalo 9 (jeden tatík ležel na posteli spolu s malým synkem) a pes (nechápu!).
Po snídani jsme vyrazili a hned bylo vidět, že nádherné výhledy ze včerejška se opakovat nebudou, aneb ty 4 kilometry stejné nebyly :-)
Jenom jsme zatím netušili, že to je ten saharský písek, to jsme se dozvěděli až během dne ze zpráv.
Obzor je zahalen oparem, celá krajina je díky tomu taková zvláštní, apokalyptická.
Sněhový úsek musíme znovu přejít
Znovu stanout a zapózovat Janě na Malinowské skále :-)
A tady už konečně zase jdeme po nové neznámé trase, před námi Zielony Kopiec (1152 m)
Ohlédnutí za kopcem Skrzyczne
Traverz na Baraní góru. Tady to byl jediný úsek, kde jsem trochu zalitovala, že nemám pohorky, jinak kecky celou dobu pohoda.
Rozhlednička na 1220 m vysoké Baraní góře. Je sobota, takže lidí se sem vypravilo dost.
Terén je trošku podmáčený
Povedlo se mi zachytit Janu
Jsme stále 1150+, proto ty zbytky tajícího sněhu
Schronisko PTTK Przysłop pod Baranią Górą - dali jsme si oběd
Chudák Jana musela čekat, když jsme odbíhali odklikávat si vrcholky, ale snažili jsme se to urychlit a sbírali jen ty bezprostředně u trasy
I tady bylo na hřebeni trochu bahna
Polské Beskydy jsou mnohem víc osídlené, než ty naše, to jsme zjistili už pradávno, když jsme nedaleko projížděli s Pavlem na kole. Ty výhledy dneska opravdu za moc nestály, ale zajímavé to svým způsobem bylo.
Pauza u kapličky na Stecówce
Šli jsme na průsmyk Szarcula a pak červenou změnili za žlutou. Dnešní nocleh jsme totiž měli v obci Istebna. S Janou jsme se vydaly na nákup, ale ouha! Zjistily jsme, že si o Velikonocích v Polsku nenakoupíme :-(
Zachránila nás benzínka. A pak, shodou náhod, vedle ubytování byla otevřená Žabka. Tak nová, že vůbec nebyla na mapách - bodejď by byla, když byla otevřená vůbec první den :-)
Do našeho ubytka jsme došli až skoro za tmy
To je ono, Willa Potoczki.
Čtyřlůžkový pokoj tu vyšel o dost levněji, než nocleh na sedle Kubalonka. Jen ta malá postel :-) Ale co, s Janou jsme se v pohodě vyspaly vloni na Šumavě i v jejím ministanu :-)
Luxusní kuchyňka v ubytování, mnohem lepší než mám doma.
Neděle, navíc Velikonoce, tak Poláci chodí nastrojení do kostela
Jana měla dvě možnosti, buď se vrátí na hřeben a půjde dál po českopolské hranici nebo si vymyslí něco jiného. Tu první trasu znala a tak se vydala s námi, že ještě kousek půjdeme společně.
My už jsme ale jen mířili po asfaltových cestách směr nejvýchodnější bod České republiky...
...kde jsme plánovali nějak přeskočit hranici
Nejvýchodnější bod České republiky
Ohlédnutí za chaotickým osídlením v Polsku
Jana vymyslela, že to vezme do Mostů u Jablunkova na vlak ke svému autu a další den si vyběhne na Lysou.
My jsme už museli uhnout směr Jablunkov, abychom stihli vlak domů, a tak jsme se rozloučili.
Nahrávání ...
