Beskydy se Šárkou – jarní prázdniny

Rubrika: 2026, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 9. - 13. 2. 2026

Účastníci: Markéta, Šárka

Šárka měla prázdniny, a když pronesla, že by někam chtěla jet, začala jsem vymýšlet. Nejprve to byly velkorysé nápady typu jít spolu do Compostely 🙂 , což docela i vycházelo, že by se za ten týden jedna trasa dala krásně stihnout a dokonce i letenky byly levné, jenže v celém Španělsku mělo šíleně pršet a když jsem se dočetla, že se v nějakých poutnických ubytovnách přes zimu třeba ani netopí, přestalo mne to lákat a nápad jsem zavrhla. Šárka se ale na Santiago netvářila úplně odmítavě, nejvíc ji lákalo, že bychom na letiště jely autem a ona by mohla dlouho řídit. Tak jsem ji ujistila, že na letiště autem určitě ne, ale zasela ve mně myšlenku, že bychom spolu autem jely, protože má čerstvý ŘP a trénovat potřebuje. Šárka si vzpomněla, že se jí líbilo, jak jsme před dvěma lety byli na Šumavě a chodili na výlety. Tak jsem začala koukat po něčem na Šumavě, ale byly by to výlety ve sněhu a to Šárka zavrhla, že ji chození ve sněhu nebaví. No jo, tehdy to bylo o měsíc později a po mizerné sezóně. Šárka si navíc přála, že by chtěla aspoň jeden den lyžovat, takže bylo potřeba vymyslet lokalitu, aby se tam dalo chodit na túry, ale sjezdovky musejí fungovat 🙂 Na Facebooku mě zaujal příspěvek, kdy nějací lidi šli na Pustevny a Radhošť, a sníh tam nebyl skoro žádný. Okoukla jsem sjezdovky – na Bílé se tou dobou lyžovalo, tak dobrý! Zbývalo už jen najít ubytování, abychom aspoň jeden výlet podnikly bez auta, aby byla možnost snídaní a ideálně malá kuchyňka. V neděli jsem ještě objednala z Alzy pro Šárku nesmeky, v pondělí naklikala rezervaci v hotelu a dálniční známku a chvíli před obědem jsme vyrazily.

Víťa měl prázdniny o týden dřív, ale má na zimu domluvenou brigádu v Českých Petrovicích (lyž. a SNB instruktor), Šárka obvykle jezdí s ním, ale bez něho nemá, jak se tam dostat (je jí 17 a řídit sama ještě nemůže). Luděk zůstal obětavě doma, protože někdo musel topit. 

Ubytování hotel Kolonie

Výlety

Výlet č. 1 – Lysá hora

Výlet č. 2 – z Bumbálky na Bílou

Výlet č. 3 – Pustevny a Radhošť

Výlet č. 4 – Ondřejník

Náš hotýlek na pomezí Frýdlantu nad Ostravicí a Malenovic

Šárka je talent po tatínkovi, protože naladila televizi, což se mně předtím nepovedlo

Na první výlet jsme vyrazily rovnou z hotelu. Míříme na vrcholek Lysé hory. Čeká náš přes 900 výškových metrů. První zastávka je kostel sv. Ignáce z Loyoly.

Výhled na masiv Ondřejníku ještě než zalezeme do lesa. Včera, když jsme přijely, leželo všude 10 cm čerstvého prašanu. Do rána zmizla většina, do večera zmizí všechen.

Sníh začal až někde kolem 1000 m n.m. Zde úsek za Kykulkou

Louka se skautským památníkem Ivančena. Z této strany jdu na Lysou prvně.

400m zacházka na vrcholek Malchor (1219 m). Zde už je atmosféra opravdu zimní.

Severozápadní vyhlídka z Lysé - ach ta panoramata! :-)

Na vrcholku (1324 m n.m.) nás vyfotila paní v krátkých kalhotech - prý je zvyklá. No, tak my jsme raději utekly ohřát se do chaty.

Knedlík v chatě Emila Zátopka

Při sestupu došlo na nesmeky. Bohužel, ty pro Šárku narychlo zakoupené na Alze se ukázaly nepoužitelné, naštěstí v chatě na vrcholu je prodávali za pětikilo - neváhala jsem, dolů to bylo o zlomení nohy.

Sestup ze zimy do jara (Skiareál Malenovice)

Všude ráj pro jmelí

Druhý den jsem Šárce navrhla, že jestli chce jet lyžovat, tak dnešek bude ideální. Další den se mělo oteplit ještě výrazněji. Toto je náš pohled z okna na hřebeny Beskyd, jichž se mraky držely jako klíště.

Šárka lyžovala na Bílé a já si naplánovala pěší výlet. Sjezdovka mě nelákala.

Autobus mě odvezl na Bumbálku...

... odkud jsem se vydala po hřebeni zpět na Bílou. Tuto část hřebene (od Masarykové chaty) jsem šla také prvně. V této chatě jsme před 13 lety byli s dětmi na jejich prvních jarních prázdninách!

Na sestupu k chatě Kmínek jsem byla nucena nasadit nesmeky

Chata vypadala velice sympaticky, já ale byla po vydatné snídani. Tak třeba někdy příště...

Výstup na vrcholek Polanky (881 m), který leží mimo hřeben - budka přisla jako na zavolanou, zrovna jsem si říkala, že bych si někde odskočila :-)

Jinak většina trasy vypadala takto, dala by se na běžkách zvládnout.

Z vrcholku sjezdovky - kóta U zbojníka (774 m) - je pěkný výhled

Protože jsme odpoledne přijely na hotel docela brzy, vymyslela jsem nám ještě vlastivědný autovýlet k Šikmému kostelu :-) Plus aby se Šárka potrénovala v řízení.

Třetí den našeho pobytu jsme přejely do Trojanovic a chystáme se na Radhošť.

Není to ale tak jednoduché, trasu jsme si naplánovaly přes Nořičí horu (1047 m) po neznačených cestách aneb rychlý výstup na začátku je lepší než prudký sestup na konci výletu. Oproti včerejšku tady v 1000 metrech nebyl skoro žádný sníh - ještě že tak!

Kolem Zmrzlého vrchu (1043 m) to dostálo svému názvu

A přišly ke slovu nesmeky

Tanečnice (1084 m) - již jsme na červené hřebenovce a na Pustevny (oběd) to není daleko.

Na visutou stezku Valaška dneska fakt nemělo smysl chodit.

Jurkovičovy stavby na Pustevnách - díky hnusnému počasí tu bylo docela málo lidí

Oběd v Libušíně - co to bude - halušky nebo borůvkové knedlíky? :-)

Vše ostatní bylo hodně přes tři stovky

Zbytek po letošních ledových sochách

Já u Radegasta. Radegasta uctívali pohané jako boha slunce, hojnosti a úrody.

Horský hotel Radegast jsme jenom minuly

Socha sv. Cyrila a Metoděje se stejnojmennou kaplí. Dnes není štěstí na výhledy ani na otevřenou kapli.

Sestup po sjezdovce - nebyla tou dobou v provozu

Velká Polana (983 m) se zbytky sněhu

Sestup po modré, nesmeky jsme už samozřejmě sundaly

Návrat k autu po vrstevnicové cyklotrase s výhledem na Velký Javorník

Sestuk k parkovišti zkratkou, už nás docela bolely nohy. Naproti je ta Nořičí hora, kde jsme dnešní výstup zahajovaly.

Poslední den jsem nám ještě vymyslela kratší výlet a Šárka kupodivu nebyla proti. Po checkoutu v hotelu jsme se přesunuly autem na frýdlantské nádraží a vláčkem přejely dvě zastávky do Kunčic pod Ondřejníkem

Čeká nás 500 výškových na horu Skalka

A helemese, kolem čeho jdeme. Šárka nechtěla věřit, že to je TEN Jurek :-)

Výhled ze Skalky těsně pod vrcholem. Počasí nebylo ideální, ale aspoň nám nepršelo.

Závěrečné metry na vrcholek Skalka (964 m)

Mají tu samoobslužný Medvědí BarBar. Chtěly jsme ho podpořit, ale nabídka nás nezaujala (jen alko). Chápu to, komu se chce těch 500 výškových lozit na doplňování zboží :-)

Výhled k Lysé hoře - ani dnes se nám neukáže (svině jedna!) :-)

Hřeben ondřejnického masivu je dlouhý jen pár kilometrů. Jsem zde poprvé a jsem nadšená. Lesů je mi líto, ale aspoň jsou tu výhledy.

Nesmeky s sebou mám, ale tady jsme ještě doufaly, že to zvládneme bez nich

Sestup do Ondřejnického sedlo (757 m) - tady jsme nasadily

Po chvíli jsme je zase sundaly, výstup na Ondřejník (890 m) byl zase úplně bez sněhu. Jak v pejskovi a kočičce :-)

Parádní výhled z Ondřejníku na sever a do podhůří

Výhled k Beskydům - černočené mraky měly večer a další den přinést masivní sněžení. My už ale tou dobou byly doma.

Sestup 200 výškových po neznačené pěšině k chatě a dnešnímu obědu - Šárka dumala, jestli si dneska dá knedlíky nebo halušky :-) (nabídka zdejších hospod byla většinou jen takto omezená)

Chata Ondřejník je už dlouho zavřená, najíst se ale dá v Roubence Ondřejníček. Šárka si dala borůvkové knedlíky, já smažený květák :-) Před námi byly poslední 3 km sestupu a pak 200 km autem domů. Šárka to odřídila celé, stejně jako cestu sem. Shodly jsme se, že jet autem mělo smysl, že se výrazně zlepšila.