Mlžná Severomoravská…

Rubrika: 2020

Datum výpravy: 15. 11. 2020

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka

Na tento nedělní výlet jsme vyrazili všichni. Luďka stále trápilo koleno, takže výlet nemohl být příliš dlouhý, netoužil ani po prudkých sestupech (no, zvládl sestup po modré do Podlesí) a samozřejmě že jsme opět chtěli podpořit nějaké otevřené okénko. Severomoravská chata byla volbou odloženou z minulého týdne.

Vyrazili jsme vlakem do obce Vlaské (zde jsem vystupovala poprvé v životě) a mlžnými lesy Hanušovické vrchoviny pohodově došli až k chatě. Pochopitelně jsme doufali, že nad mraky vyjdeme a užijeme si inverzi a sluníčko, ale prd! Hranice mlhy byla (jak jsme se dozvěděli později od mladíka, co nás stopem odvezl do Králík – protože nám ujel vlak – no, spíš bych měla říci, že jsme si ho nechali ujet schválně – a akorát se vracel z Králičáku) dneska poněkud výš, údajně cca kolem 1100 m n. m. Takže jsme měli smůlu.

Leo Expres na trati do Hanušovic

Vystupujeme na zastávce Vlaské - mám pocit, že poprvé v životě :-)

Tuhle novinku jsem už nějaký pátek chtěla vidět, jen jsem pořád nevěděla, s čím to spojit. Stojí hned u silnice na Hanušovice.

Šárka zazvonila na zvon a Luděk málem ohluchl :-)

Po zelené, kterou nikdo nepoužívá...

Penzion Zámeček - zajímavé místo

Vyhlídka u Zámečku

Je vidět jen údolí Moravy, silnice a kdyby nebyla mlha, možná i nějaký ten kopec. Pořád ale doufáme, že nad mlhu vylezeme.

Pokus o umělecké foto č. 1 :-)

Pokus o umělecké foto č. 2 - nějak mi to nejde :-)

Červená vede kolem obory s muflony a daňky. Jestli tu nějací jsou, stejně bychom neměli šanci je vidět.

Nástrahy červené turistické

Sláva, okénko na Severomoravské chatě je otevřeno. Jenom kdyby nebyla taková kosa! Nebo kdyby nás pustili dovnitř ke kamnům. Ach jo, zatracenej vir.

Mlžná Severomoravská ... smůla. Mlha končí až o 300 metrů výš.

Sestup po sjezdovce

Šárka a obří turistická značka

Kouzelná obec jako na konci světa, kde žije asi 77 obyvatel, ale muselo být větší, podle mě zde byla i škola.

Kostel svaté Máři Magdalény v Podlesí. Na vlak jsou to ještě tři kilometry, a nechali jsme ho ujet. Nechtělo se nám spěchat. Jen díky koronavirovému jízdnímu řádu jel další až za 4 hodiny, takže jsme museli stopovat. Podlesí je pro nás nějaké začarované. Vzpomínali jsme, jak nám zde ujel vlak o Silvestru 2018, když jsme na něj spěchali s Pavlem a Mílou na běžkách :-)