Za sněhem do Jizerek

Rubrika: 2016

Datum výpravy: 28. - 31.1.2016

Účastníci: Markéta, Luděk

Jeden prázdninový den u příležitosti pololetního vysvědčení jsme chtěli využít k zimnímu pobytu na horách bez dětí (ty jako vloni odložit u některé babičky). Sen v podobě přejezdu Javorníků  se bohužel rozplynul, na horách bylo sněhu zatraceně málo, do toho mála navíc ještě začalo pršet. Podle webu http://www.kamzasnehem.cz/ byl sníh tou dobou jedině v Jizerských horách. Moc se nám tam nechtělo, pamatovali jsme si peripetie se sháněním ubytování z loňska, kdy jsme nakonec skončili v Krkonoších, ale obvolávání se chopil Luděk a po několika neúspěšných telefonátech sehnal nocleh v Kořenově. (Ubytování nebylo špatné, ale vhodné jen pro ty, komu nevadí, že pokoje jsou přímo nad hospodou, tedy buď paříte taky nebo čekáte, až odejde poslední host a paní domácí dodělá úklid, tj. dohrká poslední židle. Pak se konečně rozhostí ticho…).

V Jizerkách jsme podnikli dva výlety. Dlouho jsme tam nebyli, jezdívali jsme tam často ještě když jsme bydleli v Praze (hlavně na chalupu do Josefova Dolu), ale od té doby se Jizerky změnily v centrum běžeckého lyžování. Ve stopách narváno, neustále Vám někdo šlape na paty, předjíždí a … hlavně jsou ty trasy poněkud nudné a nezáživné. Stoupání jsou táhlá a nekonečná (pokud neumíte jako my pořádně bruslit) a ani sjezdy si moc neužijete. Zlatý Jeseníky nebo Beskydy, tam člověk občas zažije srandu na nějakém náročnějším terénu. Tady – v místě, kde stopa nebyla upravená rolbou a my se tak těšili na pořádný zážitek (např. po žluté z Jizerky (vesnice) podél Jizerky (potok) k Jizeře, sundavají borci obávajícíce se prudšího sjezdu lyže a jdou pěšky, tudíž cestu nesmyslně rozdupou).

Do Kořenova jsme jeli vlakem. Vlakem jezdíme rádi. České dráhy nám často připraví příjemné zážitky. Když jsme jeli z Hradce z festivalu, vlak sejmul někde u Kolína člověka a my se domů dostali až o půl jedenácté v noci. Při zpátečním návratu z Jizerskýc hor zase praskla u Staré Paky kolej a než přijel autobus, trvalo to hodinu. Naštěstí na nás počkal jiný vlak. Přisedli jsme si ke staršímu páru a hned se s nimi dali do řeči. Kdo by se taky nepřidal, když pán vyprávěl historky jako:
– Když jsem jel v roce 2011 do Vladivostoku….
– A jak jste tam jel?
– No, vlakem, pochopitelně. Zpátky teda letadlem do Moskvy…