Dnes je 29. 03. 2024 - svátek má Taťána

Černohorská polonina (Hoverla), Svidovec a Krásná

Rubrika: 2016

Datum výpravy: 18. - 30. 8. 2016

Tři poloniny v jednom týdnu aneb Ukrajina pro starší a pokročilé 🙂

Proč zrovna tento podtitul?

Je to jednoduché 🙂

1. Ačkoliv se říká, že věk je jenom číslo, musím citovat Jiřího Zmožka nebo ještě lépe kapelu Lokálka. Prostě je to tak: “Už mi, vole, není třicet let!”

2. Takže už máme něco za sebou, proto v této souvislosti netaháme třicetikilové batohy. Jednoduše jsme se naučili vystačit si s málem.

3. Hřebenovka už dávno není jediný a hlavní cíl našich výletů do hor. Čas strávený cestou pod hory a z hor nepovažujeme za ztracený. Baví nás vymýšlet způsoby, jak se k horám dostat. Baví nás používat místní způsoby dopravy. A z hor si občas rádi sejdeme do civilizace, poklábosíme s domorodci. A když nám někdo nabídne svezení, v zásadě nikdy neodmítáme.

Takže když nám vloni cesta na Ukrajinu nevyšla (vysvětlení zde), nemuseli jsme aspoň letos složitě vymýšlet, kam se na konci léta vydáme na náš již tradiční pěší vandr bez dětí. Chtěli jsme navíc vyzkoušet způsob, který vloni vymyslel Luděk, a do dostat se do ukrajinských Karpat vlakem přes Polsko. Koupili jsme si tedy jízdenku z blízkého Mezilesí napříč Polskem, zarezervovali ubytování v polském Přemyšli a přes spolujízdu alá blablacar si domluvili dopolední přejezd hranic do Lvova. Odtud krátce po poledni vyrážel (každý den jenom jeden!) přímý vlak do Rachova. Příjezd měl být kolem půlnoci, v Rachově jsme si tedy raději zarezervovali ještě jednu noc v místním hostelu.

Z Rachova se navíc šlo horám přiblížit ještě maršrutkou. Cesta do startovního místa (vesnička Luhy) nám tak zabrala v podstatě skoro 2,5 dne, ale v žádném případě to nebyl ztracený čas. Zážitek byl třeba jenom samotná jízda ukrajinským vlakem v “plackartě”, v němž jsme se už (po jízdě vlakem v létě do Moskvy) cítili jako staří mazáci. A další zážitky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velké plány jsme neměli: přejít Černohorskou poloninu, zdolat nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu (2061 m n.m.) a pak přejet na poloninu Svidovec. Vše ostatní už bylo nad plán…  a záviselo na místních podmínkách, včetně počasí. Na to jsme nakonec měli až nezvyklé štěstí. Nikam jsme se nehnali, ale zároveň se neflákali. Souběh všech událostí nakonec tak nějak způsobil, že jako bonus jsme zvládli ještě poloninu Krásná a výlet zakončili v Koločavě.

Závěr byl bohužel zkalený Luďkovými žaludečně-střevními problémy, které ho přepadly poslední noc před sestupem z hor, ale to už se prostě někdy stává. Holt jsme zase o něco chytřejší a do hor už raději bereme filtr. Na zpáteční cestu jsme vyzkoušeli nabídku Leo Expresu s přestupem na noční vlak v Košicích. Dneska už jeho autobusy jezdí až do Rachova, ale v roce 2016 se dalo dostat jen do Mukačeva, dál bylo nutné spolehnout se na místní dopravu.

PS: Ještě než se pustíte do nálože fotek (a je jich opravdu hodně, bohužel jsem si nemohla pomoct :-), přidám jedno důležité varování. Pokud si na horách rádi připadáte jak na Václaváku, dál číst nemusíte, ale pokud preferujete hory bez lidí, na poloniny (a zejména na Hoverlu) v žádném případě nechoďte ve stejném termínu jako my, kdy Ukrajina slaví svoji nezávislost. To sice připadá na datum 24. srpna, ale víkend před tímto termínem vyrazilo na nejvyšší ukrajinské hory neskutečné množství turistů.

No, posuďte sami…

Příspěvek byl publikován v rubrice 2016 s lokalitami .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU