Dnes je 19. 07. 2018 - svátek má Čeněk

Šumava – Železnorudsko na běžkách

Rubrika: 2012

Datum výpravy: 25. - 31. 1. 2012

Účastníci: Markéta, Luděk

Popisovat krásy Šumavy, opěvovat hluboké lesy a tajemné slatě by byla zbytečná práce; jednak to už udělala řada lidí přede mnou a lépe než básníci a spisovatelé bych to stejně nenapsala. Nehledě na to, že to stejně všichni vědí a kdo chce, ten si to přečte jinde 🙂

My jsme se na Šumavu vydali koncem ledna, poté co babička v Praze přislíbila šestidenní hlídání dětí. Kupodivu jsme ani my, ani děcka neonemocněli, a tak celá akce klapla. Nebylo to ale vše idylické.

Nejprve jsme nemohli sehnat v celé Železné Rudě a nejbližším okolí rozumné ubytování (tj. cena do 300Kč/osoba/noc a internet). Nakonec Luděk domluvil pokoj na Chatě u Jezevce v zadních Hamrech. Na sníh nás ani nenapadlo se ptát, vždyť i u nás v necelých 600 metrech leželo tou dobou 30 – 40 čísel, na Šumavě v 700 metrech ho musí být minimálně stejně tolik. Jaké bylo ale naše překvapení (přesněji: zklamání), když jsme po příjezdu na místo shledali, že sníh není žádný. Ne úplně žádný, ale ten 2 cm poprašek nám na běžky jaksi nestačil. Omluvili jsme se tedy z domluveného ubytování (což majitel pochopil) a vydali se hledat štěstí výš, do Železné Rudy. Po příjezdu Špičáckého sedla jsme zjistili, že to s tím sněhem o pár desítek metrů výš je lepší, v Rudě ho jistě bylo víc než půl metru. Jenže byl večer a my nevěděli, kde budeme spát. Nažhavili jsme tedy internet a po třetím telefonátu jsme sehnali pokoj v penzionu Samoty.  Dávám sem sice odkaz, ale k ubytování máme své výhrady. Systém, kdy se za všechno platí – za internet, kauce, srážka z kauce, pokud po sobě neuklidíme pokoj, za rozbité nádobí… Místo na auto si vyházejte (tudle, zaparkujeme jinde), na pokoji se na noc vypíná topení (šetří se plyn) – to bychom si my našim hostům nedovolili nikdy říci a ceny jsou u nás poloviční.  Jenže Šumava… Jinak chata pěkná, pan domácí bezvadný, spolubydlící příjemní, ale to, že z asi deseti pokojů byly obsazeny dva (zatímco zbytek Železné Rudy v této cenové kategorii praskal ve švech) hovořilo za své. Ale byli jsme rádi, že aspoň něco máme.

A tak jsme strávili šest poklidných dní na Šumavě. Železná Ruda se ukázala být jako ideální výchozí místo pro výlety, místo ubytování 100 metrů od stanice vlaku bylo taky parádní, auto stálo celou dobu na svém místě tak, jak jsme ho tam při příjezdu zaparkovali.

I termín byl zvolen strategicky (neplánovaně), po našem příjezdu domů začaly všude ty šílené mrazy, my jsme si ještě užívali teplot lehce pod bodem mrazu.

Jen ta Šumava nás v zimě maličko zklamala. To, co dělá Šumavu Šumavou, bylo schována pod bezmála metrovou vrstvou sněhu. Kdo má rád pohodové běžkování skoro po rovině, nebo naopak trhání dálkových rekordů, pro toho je Šumava ideální – nám ale chyběly daleké výhledy a táhlá lesní stoupání a pomalé sjezdy nás chvílemi i nudily. Zlaté Jeseníky! Takže příště na Šumavu raději na kola.

A děti a babička? I oni si užili Prahu po svém. Týden byl ve znamení Divadýlka, výletu na Petřín, do muzea, do herničky atd.  … 🙂

PS: Fotky z výletu k jezeru Laka a do Prášil chybí, fotoaparát zůstal zapomenutý doma 🙁

Příspěvek byl publikován v rubrice 2012 s lokalitami , , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK