Soví hory

Rubrika: 2012

Datum výpravy: 14. - 17.8. 2012

Účastníci: Markéta, Luděk

Ujeté kilometry: 212 km

Polské Soví hory (Góry Sowie) leží nedaleko od českých hranic. Zavítali jsme do nich na našich toulkách už několikrát. Když jsme se v roce 2009 vraceli od Baltu, náhodou jsme v nich objevili napoleonskou pevnost; o dva roky později jsme je na jiném místě přejížděli cestou od Otmuchowského jezera. Ale na prozkoumání jejich největšího tajemství – na to jsme si vynahradili celou výpravu.

Projekt Riese (neboli polsky Olbrzym) patří k největším záhadám druhé světové války. Obrovské podzemní prostory vybudované právě v Sovích horách vzbuzují řadu otázek, především pak jednu zásadní – k čemu to celé mělo sloužit. Adolf Hitler zde chtěl vybudovat něco unikátního a ohromného, ale jeho dílo nebylo nikdy dokončeno. Názory se různí – možností je totiž celá řada. Štoly a rozsáhlé podzemní haly mohly sloužit jako plánované Hitlerovo sídlo, skrýš pro válečnou kořist a v neposlední řadě varianta nejpravděpodobnější – tajná podzemní továrna na rakety V2, dokonce se spekuluje i o výrobě atomové bomby. Pro tuto možnost hovoří několik faktů – v blízkém Walbrzychu byla objevena ložiska uranu, na práci (kopání a betonování vykopaných prostor, aby byly odolné vůči bombardování) bylo najato přes 20 tisíc vězňů z blízkých i vzdálenějších koncentračních táborů, naprosté utajení veškerých prací (prý se dokonce po okolí sázely vzrostlé stromy, aby ani ze vzduchu nebylo nic vidět), ale zejména to, že se tam do posledních okamžiků 2. světové války opravdu pilně pracovalo. Nacisté podzemní prostory v Sovích horách opustili až 9. května 1945, narychlo vše za sebou podminovali a tím řadu štol znepřístupnili. A co nestačili zničit oni, to dokonali sovětští vojáci, kteří tyto prostory po válce obsadili. Jestli se tajemství podzemního města v Sovích horách lidé dozví po odtajnění válečných dokumentů, které má proběhnout za více než 10 let, není ale vůbec jisté.

Dnes jsou tři ze sedmi podzemních areálů zpřístupněné pro veřejnost. Jde o komplexy Wlodarz, Rzeczka a Osowka. Zakoupíte si vstupenku, nasadíte helmu a úzkými vraty proniknete spolu s dalšími účastníky do nitra skály. Chodby a sály spoře osvětlují zářivky, panuje zde chlad a ze stropu kape voda. Slovům polského průvodce lehce rozumíme, ale i tak jsme maličko zklamaní. Věděli jsme, že o podzemních městech nikdo nic pořádně neví, ale pro porovnání – když procházíte podzemím tvrzí Bouda, Hůrka nebo Hanička, dozvíte se toho podstatně víc. Zde je výklad založen na spekulacích, přesto se zkoušíme vžít do kůže těch, kteří zde v nelidských podmínkách pracovali a díky náročné práci předčasně ukončili svůj život. Jak jsme pak rádi, když zmrzlí vycházíme ven ohřát se do slunného dne. A že se píše rok 2012 a my můžeme žít v míru a jezdit si na kole, kde chceme.

Pro návštěvu podzemních komplexů v Sovích horách jsme si vyhradili 3 dny, kdy byla babička z Prahy ochotna hlídat nám v Těchoníně děti. Spojili jsme to s návštěvou nedalekého zámku Ksiaž, jež má být s podzemím v Sovích horách propojen a podle jedné z teorií měl právě on být tím Hitlerovým hlavním stanem. Kilometráž jsme si naplánovali tak, abychom pohodlně stihli všechny prohlídky. Počítali jsme s tím, že v podzemí strávíme několik hodin. V mezičase jsme si odskočili na nejvyšší horu Sovích hor tematicky nazvanou Velká Sova (Wielka Sowa, 1.015 m n.m.), kde už více než sto let stojí krásná kamenná rozhledna, která se může pochlubit vskutku jedinečným výhledem. Jak říkal jeden pán dole ve vesnici, kde jsme brali vodu, vidět je prý od Sněžky do Sněžky. Že měl na mysli Sněžku a Kralický Sněžník nám došlo až nahoře, kdy jsme zírali do kraje z vrcholu, kde nás ze tří čtvrtin obklopovaly hory a ze severu jsme se marně pokoušeli dohlédnout až k Baltskému moři. Měli jsme totiž jako na dlani celou dvoudenní etapu podél hory Sleža, kudy jsme se v roce 2009 s dětmi od Baltu vraceli.

A jako závěrečnou lahůdku jsme si neplánovaně střihli přejezd celého hřebene Orlických hor. Zbyl nám totiž čas a tak jsme místo na vlak do Náchoda (kde měla navíc tou dobou probíhat výluka a kdo ví, jak by to dopadlo) dojeli domů na kole po svých. Takže jsme zjistili, že od nejzápadnějšího bodu Orlických hor je to k nám po hřebenové cyklotrase slabých 65 kilometrů (ale nastoupáte při tom více než 1.400 metrů).