Dnes je 24. 09. 2018 - svátek má Jaromír

Opolským vojvodstvím

Rubrika: 2012, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 28.4. - 1.5. 2012

Účastníci: Pavel, Míla, Luděk, Markéta, Víťa a Šárka

Ujeté kilometry: 385 km

U příležitosti vydání naší druhé knihy jsme se koncem března ocitli na královéhradeckém veletrhu cestovního ruchu “Infotour a cykloturistika”. Kromě návštěvy festivalu Cyklocestování (který probíhal ve shodném termínu) jsme ve volných chvilkách procházeli stánky veletrhu. Různé regiony zde prezentovaly svá turistická lákadla a tak jsme domů dovezli spoustu letáků a nápadů na výlety. Jedním z nich byla i kreslená mapka Opolského kraje, nacházejícího se v sousedním Polsku. Mapka byla doslova posetá různými zajímavostmi, od zámků (a o těch víme, že mají v Polsku opravdu skvostné), až po oblast, kde snad v každé vesnici lze najít dřevěný kostelíček. Krajské město Opole leží nedaleko a tento kraj je vlakem od nás dobře dostupný – dokonce dostupnější než sousední Olomoucký kraj (poznámka na okraj).

A tak jsme aspoň nemuseli dlouho přemýšlet, kam na jarní zkušební vyjížďku. Tu podnikáme každoročně před velkou dovolenou, abychom jednak něco najezdili, ale hlavně abychom zjistili, zda děcka budou ještě chtít sedět ve vozíku a zda Luděk bude schopný vozík táhnout. Nenáročné polské rovinky budou pro tuto zkušební jízdu ideální! A co víc – prodloužený sváteční víkend se jako termín výpravy hodí i Pavlovi s Mílou a tak po dlouhé době pojedeme na výpravu všichni “epastorci” společně!

Výlet se nadmíru vydařil – počasí bylo až nečekaně letní, děti dokázaly, že ve vozíku ještě letos vydrží a Luděk že je táhnout zvládne. Podařilo se nám najet pár kilometrů, které jistě nebyly z hlediska tréninku zanedbatelné. Jen možná – Opolské vojvodství se nakonec ukázalo ne tak zajímavým, jako se zdálo na první pohled. Vzdálenosti mezi jednotlivými zajímavostmi byly tak velké, že 4 dny na poznání celého kraje bylo málo. A to jsme se neflákali! Bohužel některé zámky byly v zanedbaném stavu, oplocené a nepřístupné, a do oblasti dřevěných kostelíků jsme se dostali jen okrajově (už jsme se museli otáčet zase zpátky). Ale nevadí, výlet jsme si i tak užili. Celá trasa byla víceméně pohodově po rovince, často jsme jeli lesem, tábořili přímo na břehu jezera a poslední večer jsme si i ohýnek zapálili a buřty opekli. Poznali jsme pěkná a upravená polská města, část lesnatého Poodří a překvapením bylo území, kde stále ještě žije početná německá menšina a nápisy jsou tam tedy v němčině i polštině. A troufám si mluvit za všechny, že jedním ze zlatých hřebů byla návštěva fascinujícího zámku v Moszně a na závěr kvasnicová Holba v pivovarské restauraci v Hanušovicích.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2012, Cestování s dětmi s lokalitami , , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK