Dnes je 22. 04. 2018 - svátek má Evžénie

Posázaví

Rubrika: 2011

Datum výpravy: 16.04.2011 - 17.04.2001

Účastníci: Pavel, Míla

Ujeté kilometry: 194 km

Jaro se rozpučelo, stromy kvetly, vyrazila ta jedinečná neopakovatelná jarní zelená, azurová předpověď. Po několikerém odkládání nás už doma nešlo udržet. A tak jsem nahlédl do mapy a pěkně se rozmáchl…Plánem naší první letošní vyjížďky pod stan se stala Sázava. Trochu mi byl inspirací Křemečkův článek a jeho zmínka o mě dosud neznámé Čertově brázdě, trochu vzpomínky na Posázaví, kam jsem občas z rodného Benešovska jezdíval na kole. A samozřejmě touha vidět zas něco nového. A vůbec to znamenalo poprvé s Mílou vyjet rovnou z Prahy.

A jak je to s tím rozmáchnutím? Cílem mělo být projetí údolí Blanice až do vlašimského zámeckého parku. Návrat do Prahy pak nějak oklikou zpět. Cesta tam sestávala z projetí Voděradských bučin, návštěvy Sázavského kláštera, dobytí hradů Talmberku, Ratají a Českého Šternberka. Cesta zpět měla vést přes Kácov kamsi až ke Kutné Hoře s návratem ku Praze přes památné Lipany. Vždyť na některých těchto místech jsem byl tak před deseti lety, kdy tenhle náš spolek ještě vůbec neexistoval.

A realita? Vše se podařilo, až na tu Blanici a Vlašim. Možná jsme nešlapali dost urputně, možná to bylo zajímavou prohlídkou Sázavského kláštera, kdy jsme tam lezli po půdě zámku a kostela, možná nás zaskočil členitý terén malebného Posázaví, možná jsem jen z té jarní euforie jezdil po mapě prstem prostě příliš velkoryse. A tak v sobotu večer, kdy jsme se ukládali ke spánku za romantického západu slunce kdesi u Českého Šternberka, bylo jasné, že Vlašim nestíháme. Uchlácholen tímto zkrácením jsem v neděli dál vedl výpravu neoblomně dle plánu. Následovalo dobytí Kácovské tvrze či nečekaná návštěva Kácovského zámku, která se díky ochotnému pánovi zvrtla nejen v samotnou prohlídku zanedbaného zámku ale i v nákup štosu knížek z jakéhosi antikvariátu, který tam ten pán měl. Však je tam k mání nejeden literární poklad. Dál už nás jak magnet táhla ikonka zříceniny kláštera poblíž Kutné Hory. Stálo to ale za to, vždyť je tam na jednom místě zřícenina kláštera i rozhledna. Ale přeci jen už bylo pět večer. Tajně jsem doufal, že několik map přeskáčeme raz dva, vždyť je to rovným Polabím. Ale přeci jen jsme nechtěli jen tak letět ku Praze a tak jsme cestou nic neodbyli. Čekalo nás ještě jedno torzo kláštera a hlavně symbolické zakončení kulturního programu výpravy v podobě památníku bitvy u Lipan.

Návrat ku Praze pak byl již za úplné tmy, kdy jsme potkávali chlapy jdoucí právě z hospody, štěkali na nás psi a my jeli tmou za Prahou ozářeným nebem jak když se mouchy slétají za světlem. Průjezd liduprázdným nočním Klánovickým lesem byl pak posledním průjezdem mimo městské osvětlení. Domů jsme dorazili za pět minut dvanáct. Doslova. Však jsem měli za ten víkend za sebou 194 prvních jarních kilometrů na těžko.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2011 s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK