Dnes je 20. 07. 2018 - svátek má Ilja

Prachaticko

Rubrika: 2010

Datum výpravy: 6.8.2010-8.8.2010

Účastníci: Pavel a Míla

Ujeté kilometry: 125km

Dlouho odkládaná návštěva bratrance kdesi u Vimperku se stala realitou v okamžiku, kdy jsme se rozhodli vzít si dovolenou k prodloužení víkendu a naplánovat výpravu do podhůří Šumavy. Inspirací se nám stal jednak článek v Cykloturistice, který mi připomněl Zlatou stezku i zapadlý hrad Hus, ale i vzpomínky na školní výlet do Boubínského pralesa. A třeba na samotném Boubíně jsem ještě nikdy nebyl.

Díky nepřejícnému počasí jsme ale nuceni první den vyrazit pouze pěšky, na kola do pošmourného šumavského počasí se nám moc nechce. Vrchol Boubína je ale dosažen. A i kdybychom se na něj vydrápali někdy znovu, bude to premiéra. Ten den je totiž vidět jen šedé mlžné mléko a panoramu Šumavy si můžeme jen domýšlet z fotografií. Za to Boubínskému pralesu promáčené počasí svědčí a naší návštěvě dává dobrodružnější atmosféru. Mohutné kmeny stromů nám přitom připomínají, kolik toho pamatují a o kolik méně letokruhů by měl člověk v porovnání s obyčejným stromem.

Pak už ale chtě nechtě musíme do sedel. Počáteční kilometry se tak utápějí v dešti. V hlubokých lesích objíždíme Boubín a dobýváme hrad Hus. Pěkné místo zapomenuté nad meandrem řeky hluboko v lesích. Naše propršené útrapy ale končí v lese nad Prachaticemi. Ráno je jak vymalované a tak se kocháme výhledy z rozhledny Libín. Dole v Prachaticích se ocitáme jak v dávné době. V centru to je samá renesance, pastva pro oči milovníků historie. Podnikáme ještě výlet na východ k ikonce zříceniny kláštera Kuglvajt. Vzpomínka na tento nedostavěný gotický klášter nás doma inspiruje ke shlédnutí Vláčilova filmu Údolí včel, který se tu natáčel. Kousek vedle ještě dobýváme dávný hrad z něhož jen oko nadšence spatří pár kamenných zbytků. Tím ale naše touha o poznání historie nekončí. Na seznamu dobytých hradů se objevuje ještě Osule, hrad zvláštní tím, že zanikl v okamžiku, kdy ho teprve stavěli. No a nakonec nás ještě čeká průjezd Husincem. Konečně jsem v místech, kde se Mistr narodil. Vzpomínám na průjezd Kostnicí u Bodamského jezera před lety, kde se mistrova cesta skončila.

A to už se naše putování končí. Vracíme se do kraje se siluetou Boubína a naši návštěvu tohoto kraje pro tentokrát končíme. Nejsme tu ale naposledy, ale to už předbíhám.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2010 s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK