Adam – hledání keší

Rubrika: 2008

Datum výpravy: 04.11.2008

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárk

Pozn. autorky: Původně jsem chtěla výlet nazvat jenom Adam, ale pak by to mohlo vypadat, jako že máme další mimino. Tak jsem to nazvala takto, aby to někoho náhodou nevyděsilo 🙂
Někdo už si mohl všimnout, že jsme se začali věnovat geocachingu. Dlouho jsme o této hře jenom uvažovali. Znali jsme to z doslechu nebo z nějakých zmínek na internetu, ale pořád to zůstávalo jenom v rovině: to by nás asi bavilo, ale nijak víc jsme se o to nezajímali. Hlavně jsme věděli, že je k hledání pokladů zapotřebí GPS, což se nám moc nechtělo kupovat, protože jsme neznali další praktické využití této hračičky za 10tisíc.
Ale jednou na to došlo. Luděk se začetl do diskusí, ze kterých zjistil, že se obyčejné GPS přístroje dají pořídit poměrně lacino (kolem 2 tisíc ). A protože se zrovna blížily jeho narozeniny, tak jsme se dohodli a tuto hračku pořídili. Konečně jsme se mohli vrhnout do hledání pokladů! Toto se poprvé stalo na dovolené v Mikulově.
Začátky hledání byly docela úsměvné. Nepřipraveni, netušíc, jak taková keš může vypadat a za pomoci přítele na telefonu (Pavel Závorka) jsme zadávali do GPSky souřadnice tradičních kešek ručně (o existenci a zapeklitosti těch dalších jsme neměli nejmenšího tušení). Dodneška nás nám asi nemůže zapomenout, když jsme mu vždycky (v jeho pracovní době) zavolali, aby nám našel nějakou keš poblíž něčeho, a nadiktoval nám souřadnice. A já navíc nechápu, jak se na tom docela složitém serveru tak rychle zorientoval.
Po návratu z Pálavy (kde jsme mimochodem učinili pár úspěšných Found it) jsme se podívali na kešky kolem našeho bydliště. A hned jsme se, jednoho podzimního dne, na ně vydali.Dopadlo to jako potom už vždycky. Plán je plán, realita je o něco střízlivější. Hledání pokladu zabere nějaký čas, ale výhodu této hry spatřuji v tom, že baví děti a leckdy se nám ukázaly místa, o kterých bychom neměli tušení. A taky jsme zkusili vyluštit pár multi nebo mystery a absolvovali i jednu noční! Celkem se nám za rok hledání podařilo zalogovat něco přes 140 nalezených keší. Což je takový, řekla bych, hodně slabý výsledek. Ale nechceme, aby se to stalo hlavní náplní našich výletů a našeho života vůbec.
Nechci dělat hře geocaching reklamu. Osobně chápu nářky dlouholetých kačerů, že už to hraje dneska kdekdo, že už jsou místa, kde je to překešováno a že už to teď prostě není vono. Ale já věřím tomu, že to hodně lidí stejně časem přestane bavit a zůstanou jenom skalní. Tak uvidíme, jak to dopadne s náma 🙂

PS: Když si chlap koupí hračku, je od něho pokoj. Proto mě ani nepřekvapuje, že na výletech teď sledujeme zejména 🙂
– nadmořskou výšku
– jak se mění nadmořská výška, strčím-li GPSku do kapsy 🙂
– jak jsme daleko od domova (vzdušnou čarou samozřejmě, jinak to náš přístroj neumí)
– jak jsme daleko od předchozího noclehu (hodilo se, když jsme jeli Polskem rovnou domů)

Po návratu domů je potom trasa nahrána do PC a tato potom je připravena v provedení 2D i 3D ke shlédnutí na webových mapách. Je to úžasné! Napadá mě, jak bude vypadat turistika za pár desítek let. Možná opravdu jenom na nějakých virtuálních mapových serverech, něco jako je (zatím jen omezené) Street View. To bude pohoda, všude prázdno! 🙂