Dnes je 01. 10. 2014 - svátek má Igor

Vihorlat

Rubrika: 2006

Datum výpravy: 20.10.2006 - 22.10.2006

Účastníci: Pavel, Robert, Ivana

Možná tehdy paní učitelka krásně vyprávěla, možná to znělo tajuplně, možná je to jen náhoda, ale stalo se. Už je to let, co se ve čtvrté třídě základní školy při hodině vlastivědy probírala slovenská pohoří a Vihorlat, kdesi daleko na východě Slovenska, mi díky svému jezírku Morskému oku utkvěl natrvalo v paměti. Prý ojedinělé jezírko sopečného původu v pohoří Karpat, pamatuji si dodnes.
A je to relativně nedávno, co jsem na jaře 2006 pod Vihorlatem projížděl, abych překročil poprvé hranice východním směrem a prozkoumal kouzelnou Podkarpatskou Rus. To oživilo mé vzpomínky na možná již dnes neexistující předmět základní školy. Příležitost tam zajet se našla nedlouho poté, když se na podzim téhož roku ozval kamarád, že by nebylo špatné zajet na Vihorlat, kde bude díky hlubokým bukovým lesům určitě nejkouzelnější podzim.
No a tak jsme ve třech vyrazili do hlubokých lesů daleko od civilizace obdivovat barvící se listí, sem tam vylézt na místo s výhledem a taky samozřejmě zdolat nejvyšší vrchol Vihorlatu, stejnojmenný Vihorlat. A konečně padlo také tabu Morského oka, které na mě tak tajemně mrkalo uprostřed pohoří z každé mapy.
Radost nám bohužel pokazil nějaký místní nenechavec, který se podíval během výšlapu do kufru našeho auta a překazil nám plány na spaní ve stanu. Nevzal toho málo, ale na druhou stranu toho mohl vzít ještě víc. Jeden batoh dokonce v kufru vysypal, aby toho neměl tolik a místo zajímavějších věcí preferoval dvoulitrovou kofolu. Zmizel stan, dva spacáky, jeden plný a jeden prázdný batoh a ta kofola na zapití lupu. A nevíme jak, ale kufr po sobě zamknul. Náš dík patří pak policistům v Sobrancích, kam jsem zajeli a kteří případ uzavřeli tak, že jsme si mohli ověřit funkčnost jedné nejmenované pojišťovny, která nám pak větší část lupu finančně nahradila. Jestli tam ten zbojník loupí dodnes nebo padnul do rukou spravedlnosti nám není známo. Možná tam stále běhá po kopcích a tak si dávejte na své věci raději pozor.
Nutnost najít si jinou střechu nad hlavou nás pak zavedla na břeh Zemplínské Šíravy, kde jsme sehnali pěkné ubytování pěkně v suchu a teple a odkud jsme vyráželi na další výšlapy. Koneckonců, tuto kdysi populární oblast socialistických dovolených jsem chtěl také vidět. A vidět tu je, že socialismus je dávno pryč a skoro všechno, co tu kdysi bylo přecpáno rekreanty, je opuštěné, chátrá a rozpadá se.
Odjezdový den jsme už jen dobyli Vinianský hrad, který jsem tu nemohl nechat nepoznaný, a už jsme valili zas zpátky domů . Škoda jen, že počasí nepřálo. Samozřejmě, že se začalo lepšit cestou zpět. Ale mohlo být určitě ještě hůř. I tak jsme toho nachodili a viděli dost. I tak jsme se nakochali podzimem a nasáli atmosféru klidu bukových lesů. A ten nenechavec nám už také radost dávno nekazí. Vihorlat prostě stál za to a podzim je tam opravdu parádní.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2006 s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK