Dnes je 22. 10. 2018 - svátek má Sabina

KNIHA NÁVŠTĚV

Přidejte nový příspěvek

 
 
 
 
 
 
 
 
Pole označená * jsou povinná.
E-mail nebude zveřejněn
225 entries.
Markéta Markéta wrote on 2.5.2017 at 10.36:
Zdravím milá Pavlíno, děkujeme za vzkaz 🙂 Určitě se nebojte a nečekejte, až budou děti větší 🙂 Právě teď je ideální čas vyzkoušet rakouské cyklostezky, zejména pokud jste zvyklí jezdit odmalička. Trochu ale váhám, jestli je hezčí ta Alpe-Adria nebo sousední Via Claudia Augusta (resp. Alto Adige). Protože na té Alpe-Adria je bombastický akorát ten úsek po bývalé železnici v Itálii. Zbytek je takový obyčejný, prostě alpské údolí jako každé jiné a dál pak v Itálii to často vedlo hodně zmatečně i po silnicích apod. Navíc je v cestě neprůjezdný horský hřeben, musí se vlakem. Tam jsou ale na cyklisty připravení, jezdí prý snad po hodině (my jsme to přesto raději vzali spíš přes Villach.) No a ta cyklostezka podél Adige je 300 km z průsmyku Reschen Pass do Verony jenom cyklostezka podél řeky. Pravda - z Verony se musí po silnici. Ubytovny bohužel neporadím, my spáváme ve stanu. Ubytování určitě bude po cestě spousta, ale otázka, jak ho najít. Já bych mrkla na booking, to je taková jistota, a navíc budete vědět orientačně ceny. Přiznám se, že mě by asi nebavilo to plánovat dopředu a zajišťovat si noclehy na každý den. Zde by se mělo něco dát najít: https://www.alpe-adria-radweg.com/en/unterkunft/ Případně vyrazit na blind a zkoušet nějaká ubytování v soukromí cestou. Pozor ale, Italové na vesnicích málokdy umí nějaký jiný jazyk než italštinu. Naše děti jezdí na celkem obyčejných kolech, hlavně jsme chtěli, aby jim byla velikostně OK, jinak si myslím, že na ničem tak moc nezáleží. Teď už oba mají 24 palcová kola, která jim už snad vydrží pár let, dřív to bylo nové kolo co rok. Chce to, aby kolo mělo slušné brzdy, fungující řazení a dobré pneu, ale jinak netřeba žádné zbytečné speciály. Přeji hodně odvahy a vítr do zad! O nic nejde, vyražte a uvidíte. Vrátit se jde vždycky 🙂
Pavlína Pavlína wrote on 28.4.2017 at 15.32:
Omlouvám se Markéto za překlep, vyřizovala jsem tu ještě jinou korespondenci a omylem Vás nazvala Šárko 😀
Pavlína Pavlína wrote on 28.4.2017 at 15.29:
Dobrý den Šárko, na Vaše stránky mě odkázal jeden cyklista z facebookové skupiny, protože jsem zadávala dotaz ohledně cyklostezky Alpe adria. Na youtube jsem potom skoukla i Vaše video z cesty do Benátek a řeknu vám......klobouk dolů. Děti naprosto úžasný, nevěřila bych, že takový caparti to dají. Jezdím také se synem, nyní je mu šest let, jezdíme od jeho dvou let v cyklosedačce, pozdějí s vodicí tyčí, to máme za sebou část labské stezky a letos už jezdí zcela sám. Hodně přemýšlím o té alpe adrii, chtěla jsem čekat, až bude syn větší, ale po shlédnutí Vašeho videa si říkám, že bychom klidně mohli jet. CHtěla jsem se zeptat, zda jsou tam cestou i nějaké turistické ubytovny, kde by se dalo za levno přespat......a ještě by mě zajímalo, na jakých kolech Vaše děti jezdí. Jinak před Vámi fakt smekám, do Vašich výprav jsem se s chutí začetla a inspirovala se pár tipy, moc krásně a poutavě píšete 🙂
Markéta Markéta wrote on 4.3.2017 at 8.08:
Milá Jano, děkuji za vzkaz. Jsem ráda, že jste naše stránky našla. Je toho tady hodně, aby ne když jde o 15 let života 🙂 Děkujeme za milý vzkaz a úžasnou nabídku. Beskydy a okolí máme moc rádi. Tak se budeme těšit, že doladíme podrobnosti třeba u nás na Lesovně. Jo a na chlubení se výkony nás fakt moc neužije 🙂 a mám-li na výběr, jedu raději s dětma. Jenže občas to chce, aby si děti užily babiček a babičky zase dětí 🙂 Zdravím 🙂 PS: Pár dní nám nefungovala návštěvní kniha, tak jsem nemohla reagovat dřív.
Jana Frélichová Jana Frélichová wrote on 2.3.2017 at 10.10:
Markéto, já jsem z Vás na prášky 😀 Někde na FB jsem narazila na Váš článek z Černé hory a první co jsem četla : odložili jsme děti k babi .. a říkám si jo aha to jsou ti co odkládají děti a pak se chlubí výkonama! A pak jsem se tady začetla ... a čumím a smekám ! My jsme si mysleli, že jezdíme s děckama na kole a chodíme po horách, ale vy jste teda opravdu BORCI ! Ještě to nemám dočtené, mám na několik večerů co dělat, a díky už za několik inspirací. Pokud byste někdy potřebovali jet do podbeskydí, tak u Nového Jičína je obec Libhošť, na zahradě máme plno místa na stany, můžete u nás zaparkovat 😀 A já už koukám, kam vpíchnout víkend na LESOVNĚ, v Orlických jsme ještě nebyli, už jsme chtěli, tak teď vím kam. Mějte se moc hezky a hodně štěstí celé Vaší partičce na cestách Jana
Markéta Markéta wrote on 21.2.2017 at 7.48:
Paní Zuzano, děkujeme za milý vzkaz a za to, že stránky čtete. Užívejte si to, výlety s dětmi jsou sice náročnější, ale vyplatí se, uvidíte sama! 🙂 Tuhle jsem přemýšlela a uvědomila si, že mám-li na vybranou a jít třeba na vandr s dětma, nebo bez nich, tak jdu radši s nima, je to větší zábava (zatím! Je mi jasné, že to nebude napořád, puberta se blíží 🙂 )
Zuzana Zuzana wrote on 15.2.2017 at 13.53:
díky moc za tyhle stránky!!!! jsou pro nás velikou motivaci zabalit znovu baťohy, obout pohorky nebo nafouknout kola a prostě jet i se všemi 3 dětmi 🙂 a že i s dětmi se to dá!!!
Markéta Markéta wrote on 12.2.2017 at 15.30:
Mám pocit, že jsme to s tím hodnocením zimy trošku uspěchali, a dost možná i zakřikli. Leden vypadal jako zima, únor zatím po vícero stránkách bída 🙁 Takže milá zimo, jestli tohle má být jako všechno, cos předvedla, tak nic moc. Jo dobře, leden byl studenější než vloni a napadlo i o pár cm sněhu víc, ale stejně slabota. To jen lidi zapomněli, co pořádná zima je. Žádná parádní zima, prohlášení beru zpět! Na průměr posledních pár let slušnej leden, ale jestli to jako má být všechno, tak prostě celkově špatný, jako v posledních letech. A máš to!
Jarmila Jarmila wrote on 31.1.2017 at 17.30:
Váš leden na běžkách - takhle má vypadat zima :-)! A snad to bude pokračovat i v únoru :-).
Markéta Markéta wrote on 8.12.2016 at 9.32:
Heleno, děkujeme za vzkaz na webu. Tak předně bych se chtěla zmínit o tom, že to nadšení a klid ve tváři dětem pomalu mizí, uvidíme další roky, puberta se blíží 🙂 za druhé, ta šestiletá nejela úplně celou trasu sama. Ale většinu jo, vlastně jezdila tak 60 km denně, 10 km bývala tažena tažným zařízením Follow me. Za třetí, 45 km denně není vůbec málo! My to máme nastavené trochu jinak, protože \"před dětmi\" jsme jezdili 80-100 km denně a přiznám se, že nás moc to dětské tempo nebaví, takže se snažíme maličko přidat. Ale znám spoustu lidí, kterým vyhovuje jezdit 50 km a vůbec to není o tom, že čím víc km denně, tím lepší výlet. Je to o tom, co koho baví. Nás baví jízda, ale úplně chápu, že někoho baví i ty věci okolo. Co se přípravy týče, vlastně žádnou aktivní přípravu neděláme 🙂 S dětmi jezdíme od narození, takže jsou na to zvyklé, že se o dovolené jede na kole a spí ve stanu. Ale - bydlíme na vesnici, děti to mají do školy přesně 1,5 daleko. Ráno z kopce, odpoledne do kopce. Jezdí to každý den, někdy i vícekrát, když mají kroužek nebo jedou za kamarády. Takže něco najedou takto, ono se to nezdá, ale ten kopec není úplně malý a namáknout se na tom jde. No a potom sem tam nějaký víkendový výlet, takže trénink je. Další náš fígl, jak ujet přes den co nejvíc, je ráno brzy vstát, sbalit se rychle a vyrazit co nejdřív. Žádný násili, je dovolená, ale když se vyráží až po desáté, je to už pozdě 🙂 Markéta
Helena Pechová Helena Pechová wrote on 7.12.2016 at 17.43:
Dobrý den, přečetla jsem Vaši poslední 5 část z cesty do Benátek na kole, shlédla Vaše video a ráda bych se zeptala jakou přípravu jste s dětmi podnikli, aby takovou cestu zvládli a ještě s takovým nadšením a klidem ve tváři. Je to obdivuhodné. S dětmi (8 a 6 let) také rádi jezdíme na kole a rádi bychom vyrazili někam dál. Zatím jsme ujeli za den max 45 km a další den jsme už raději odpočívali. Děkuji předem za odpověď a přeji mnoho dalších úspěšných cest. Helena Pechová
Markéta Markéta wrote on 7.11.2016 at 19.15:
Milá Lenko, já osobně než jet někam autobusem, to tam radši jedu na kole 🙂 Ono to zase tak daleko není 😉 Ale děkujeme za vzkaz, i za to, že jste našemu povídání věnovala tolik času! Mimochodem, aby vše nevypadalo tak idylicky, naše děti se pomalu dostávají do věku, kdy pro ně začne kolo být také noční můrou. 🙂 Tak uvidíme, my jsme rádi za každý rok, kdy to ještě jde a kdy ještě s námi šlapou relativně rádi.
Lenka Lenka wrote on 5.11.2016 at 13.35:
Strávila jsem nad vaším povídáním odpoledne a musím smeknout klobouk. Člověku přijde náročná cesta autobusem do Benátek a vy jste to zvládli všichni čtyři na kole. Úžasné, že jste nevzdali ani zpáteční cestu a dotáhli to tak to nádherného závěru. Děti mají vzpomínky, na které nezapomenou a obrovskou silnou vůli. A píši to i proto, že mám dceru, pro kterou je kolo a přespání ve stanu noční můrou 🙂 Jste dobří a fandím vám.)
Markéta Markéta wrote on 26.9.2016 at 6.04:
Tak s tím \"aby to děti vždy snědly\" máme na cestách zrovna z letoška veselou historku. To jsme takhle jednou zapomněli nakoupit, nebo nezapomněli, ale pořád jsme si říkali, že nakoupíme až v té další vesnici - a najednou byl večer a vesničky samé takové pidi, bez obchodů nebo už zavřených. Tak že večeři pořešíme nějak ze zbytků a železných zásob. Jelikož jsme ale byli v Polsku, kde těch zásob vozit moc netřeba, našlo se v báglech akorát: půl pytlíku těstovin, jeden pytlíček rýže a konzerva bílých fazolí. Smícháno, dochuceno kečupem a vzniklá kejda překvapivě moc dlouho nevydržela, za chvíli byl kastrol prázdný! Doma by to nejedly, ale když se ujede 80km na kole, ještě se nestalo, že by se někdo nad něčím ofrňoval.
Eva Eva wrote on 24.9.2016 at 3.38:
Dekuji za odpoved. Clovek proste nekdy nema vubec predstavu a tak jak jste to vypsala, tak uz to chapu. Ja prave kolikrat sama doma nevim, co varit a ne takhle jeste ze zasob, co by jsem si vezla na kole a taky aby deti vzdy to snedli 😉
Markéta Markéta wrote on 23.9.2016 at 11.33:
Co se jídelníčku týče, na cyklodovolené jej naplánovaný nemám. To řeším, jedině když jdeme pěšky někam na hory, a vím, že třeba 4-5 dní budeme v horách bez možnosti nakoupit, pak si opravdu naplánuji, co budeme každý den jíst, aby to vyšlo nebo abychom naopak toho neměli moc. Na kole předpokládáme, že se budeme pohybovat většinou v civilizaci, tedy každý den nějaký ten obchod potkáme. Není tedy nutné vláčet s sebou kila jídla, byť na kole se to uveze podstatně lépe, než na zádech v batohu. Nejvíc zásob jsme s sebou táhli do Francie a do Švédska, to jsou země pro nás hodně drahé, tak jsme vezli ani ne tak konzervy, ale spíš takové ty předpřipravené těstoviny v pytlíku apod. Taky jsme zrovna v těchto dvou zmíněných zemích docela trpěli hladem, protože tam už se nákupy dají realizoavat jedině ve velkých obchoďácích ve větších městech. Lidi si dojedou autem a nakoupí fakt ve velkém i pečivo, doma si to hodí do mrazáku a je to. Na východě, ale třeba i v Polsku jsou obchůdky v každé vsi, netřeba nakupovat dopředu, klidně večeři řešíme až pár hodin před tím, než se někde utáboříme. Samozřejmě, vezu s sebou vždycky něco záložního: těstoviny, pytlíkovou polívku, ovesný vločky, sardinky, knackebrod. Kdyby bylo nejhůř a nebyl obchod. Ale zpět k jídelníčku. Ráno snídáme klasiku: chleba s něčím (paštika, sýr, nutella..., když je počasí, koupí se máslo). Oběd řešíme nejraději někde v hospůdce, když to jde. Když to nejde, záleží na podmínkách. Buď vaříme a nebo opět mažeme chleba. Hodinka pauzy v poledne je potřeba. Když jsme v hospodě, většinou u toho řešíme dobíjení nebo pracujeme. Večeříme většinou teplé jídlo. Děti už si navykly a vyžadují to. \"Maminko a co si uvaříme?\" je první otázka, když někdě zakotvíme na noc 🙂 Většinou, když máme teplý oběd, si říkám, že teplá večeře být nemusí, ale děti ji mají rády a když je chci ošidit, neprojde mi to. Tak vaříme. Máme pár oblíbených jídel: - Těstoviny s něčím. Když přijedem pak domů, nemůžu těstoviny několik týdnů ani vidět 🙂 Buď takové ty alá \"Mámino kuře na paprice\" nebo holé těstoviny a do toho kupovaná omáčka nebo kečup. Největší úspěch mají nasladko s kakaem. - Rýže s tuňákem a cibulí. Když se do toho dá kysaná smetana, je to mňamka největší! - Bramborová kaše s něčím (párky, sojové maso, hrášek) - Rýže s konzervou (dostáváme od jedněch přátel domácí, takže mňamka) - Letos v Rusku jsme měli hodně pohanku - Čočka (kupuji předvařenou, dá-li se sehnat, ale většinou ji vezu z domova). Stačí do ní nakrájet cibulka. - Vajíčka (natvrdo nebo míchaná) - Občas polívka z pytlíku s chlebem - Nějaká sladká kaše - Fazole z konzervy, ideální jsou bretaňské s protlakem
Eva Eva wrote on 23.9.2016 at 2.22:
Me by zajimal vas jidelnicek, kdyz jste cestovali do Benatek. To jste si vetsinu veci vezli z CR a nebo cestou dokupovali? Konzervy dost vazi. Taky nejak casove treba nez se uvari obed, tak to zabere cas.Na tolik dni, to uz clovek musi nejak mit naplanovane.
Markéta Markéta wrote on 14.9.2016 at 13.29:
Milá Radko, děkujeme za vzkaz. Některé naše čtenáře známe osobně, ale vždy mě potěší, když se \"odtajní\" někdo nový 🙂 Jsem ráda, že web navštěvujete a že se i inspirujete! A kdybyste někdy přijeli, můžeme se vzájemně poznat naživo. M. PS: Všechno nejlepší k dnešnímu svátku!
Radka Smutná Radka Smutná wrote on 14.9.2016 at 8.25:
Dobrý den,milá Markéto, moc se mi líbí Váš web a naše rodina se ráda vašemi cestami tak trošku inspiruje. Naše holky milují videa a fotky z vašich výprav a o Šárce a Víťovi si často povídáme. Přeji Vám i Vaší rodině hlavně hodně zdraví a elánu do dalších výprav. Zvonek máme na kole celá rodina 🙂 a do pořízení zpětného zrcátka se určitě také dokopu. P.S.: Stále čekám a čekám na zápisky z cesty do Ruska 🙂 S pozdravem Radka
Markéta Markéta wrote on 13.9.2016 at 6.20:
Milý JS. Ach jo. Tak znovu: 1. Neznámý proto, že jste nenapsal své jméno, jenom jakési iniciály JS. Takže nevím, s kým si píšu, proto neznámý. Já své karty odkrývám, foto a info na webu. 2. v Benátkách jsem poprvé byla v roce 2000, to je před 16 lety, nikoli před dvěma lety, jak píšete (odčítat doufám umíte, takže příště stačí pořádně číst a nedomýšlet si své varianty). V té době tam žádná cyklostezka nebyla, čili bylo nutné jet po mostě po metr široké cestě mezi svodidly a betonovou zdí. Nevím jak je to dneska a jak jsem psala, zjišťovat to už nebudu, ani kvůli nějaké té tajemné raritě, protože je tolik míst, kde jsme ještě nebyli a kterým dáme přednost. 3. Zvonek sice není povinná výbava, ale doporučená i Vámi zmiňovaným dopravním inspektorátem, čili to není nic, co doporučuji jenom já z vlastní sobeckosti. Je to prostě věc, která se hodí a kterou doporučují i jiní. 4. Nevím kdo nebo co je Nákolák. 5. Jestli je někdo demagog, tak jste to Vy. Usuzujete z mé odpovědi věci, které nepíšu. Např. že jsem špatná řidička, kde chodím po horách a další. 6. Ano, uznávám, že cyklostezka NENÍ na učení dětí, to jsem napsala špatně. Tedy - pokud je tím myšleno takové to první učení, běhání za dítětem atd. Jestli si myslíte, že jsme děti cestou do Itálie učili jezdit na kole, tak to je další Vaše demagogie. Naše děti měly před cestu najeto každý už několik tisíc kilometrů. Ale za čím si stojím, tak za tím, že cyklostezky nejsou pro závodní jízdu, a patříme na ni všichni. Jen se tam všichni musíme vejít a vzájemně se respektovat. Pokud nikdo není přede mnou ani za mnou, proč nejet vedle dítěte a povídat si s ním. Máme zpětná zrcátka, takže pokud někoho vidím, uhnu se, pochopitelně. Pokud přijede rychleji a tiše, nevím o něm, předpokládám, že o sobě dá vědět právě tím zvonkem. Takto se to dělo v Rakousku a Německu na Dunajské cyklostezce všude, tedy v \"civilizované Evropě\", když použiji Váš slovník. 7. Pokud jede někdo pro nákup nebo do lékárny, ani jízda vlakem ani použití auta mu nezaručí, že se na místo dostane vždycky včas. Vždy je nutné počítat s nějakými komplikacemi a vyjet včas. Na kole se třeba může přihodit defekt. Když spěcháme na vlak například, musíme si dát minimálně půl hodiny rezervu! Když to někdo nestihne, je to bohužel jenom jeho blbost, že to neodhadl. Jak jste psal sám, chce to mít mozek.

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK