Dnes je 19. 12. 2018 - svátek má Ester

Moravským krasem na kole

Rubrika: 2016, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 15. - 17. 4. 2016

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Jana, Jára

Ujeté kilometry: 142 km

“Sova vedl své druhy smutnou cestou po stopách uprchlíků. Poznali, které stopy znamenají útěk, a našli otisky mohutných tlap lva, který ztracené lovce pronásledoval. Pojednou se mezi skalami rozsvítilo. Přestaly stromky, přestaly keře sněhem zatížené, přestala skaliska a přestala i země… nesmírná hlubina se rozevírá u jejich nohou. Ohromná propast zeje před nimi, přehluboká, nedohledná. Naproti se z nitra země zvedají do výše bílé skály – ale to už je druhý svět. Není k němu přístupu, leda pro ptáka… Ohromeni stojí mladí lovci nad jícnem strašné propasti. Stopy lovců i stopy lva… V temné hlubině tedy skončili lovci i lev!” čtu dětem večer před spaním.

“Maminko, co to je? Je ta propast skutečná? Ukaž, je tam obrázek? “, jedna otázka stíhá druhou. A mně došlo, že děti ještě nebyly v Moravském krasu. Hned následující volný víkend plánujeme výlet. Cílem bude ukázat dětem Macochu a jeskyně, místa, na nichž se odehrávala jedna z kapitol Lovců mamutů.

“Zima už je snad definitivně pryč, nepojedeme pod stan?”

“Když budeme poblíž Brna, nezavoláme Járovi s Janou? Určitě by nám neodpustili, že jsme byli tak blízko a nedali vědět.”

Po telefonátu máme jasno, žádný stan, přespíme v Brně u nich. V sobotu podnikneme společný výlet, ze kterého se J+J vrátí navečer do Brna a my strávíme druhou noc v chatce v kempu v Jedovnici, abychom v neděli projeli další místa Moravského krasu.

O výpravě, ještě než dojde na fotky, řeknu jen dvě věci:

1. Ačkoliv se s Járou a Janou známe dlouho (možná už víc než 10 let) a už jsme nějaký ten víkend společně strávili, toto byl historicky první CYKLOvýlet epastorku (necelého) s Brněnským spolkem cykloturistiky (taky necelým)!

2. Zrovna na sobotu, kdy my se vypravíme do Moravského krasu, telefonicky si rezervujeme prohlídku Punkevní jeskyně na 16 hodin (jiná už stejně nebyla možná) se zrovna někdo v 15:50 rozhodne skoncovat se životem skokem z horního můstku Macochy dolů, čili naše prohlídka je v polovině ukončena, na dno propasti nás nepustí, provedena zrychlená plavba na lodičkách a hotovo dvacet. Na druhou stranu, existence sebevraha byl nakonec docela zážitek, slovy Víti: “doufám, že bude vidět, to bude hustá fotka.” Šárka zase byla jako u vytržení z rozkvetlé přírody v Brně a okolí. U nás tou dobou sotva slezl sníh a rašily maximálně bledule.

A já? Já jsem si alespoň jeden den užívala, že nemusím fotit a udělají to za mě profíci. Abych dodržela autorská práva, tak fotky Járy a Jany jsou ZDE.

A ty moje, jako vždycky, pod textem.

PS: Jo a pokud nějakému pozornému čtenáři neunikl rozdíl mezi kilometry v záhlaví článku a mapou, tak ten je způsoben jednak započítáním kilometrů od vlaku do bydliště Jany a Járy, a jednak vlakovou výlukou mezi Letohradem a Ústím nad Orlicí, kdy jsme 18 kilometrů byli nuceni přejet po svých.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2016, Cestování s dětmi s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK